Prosazování zájmů v Evropském parlamentu na příkladu schvalování směrnice o jmenné evidenci cestujících

Abstract

Cílem práce je zjistit, čí zájmy prosazují zpravodajové výborů Evropského parlamentu v legislativním procesu. Práce se na případu schvalování směrnice o jmenné evidenci cestujících (Passenger Name Record, PNR) snažila ukázat, zda jsou zpravodajové, kteří mají na vyjednávání největší vliv, nejvíce ovlivňováni národní stranou, národní vládou, politickou skupinou EP, či vlastními ideologickými zájmy. Předpokladem bylo, že u zpolitizovaného tématu, kterým směrnice PNR bezpochyby byla, budou mít největší vliv národní vlády, které se po boku Francie snažily schválením této směrnice reagovat na teroristické útoky v Paříži z roku 2015 a zlepšit tak bezpečnostní situaci v Evropě. Pomocí rozhovorů se zástupci politických skupin EP a obsahové analýzy dokumentů práce shrnuje, že v konkrétním případě směrnice PNR nebyly nejdůležitější zájmy vlád, ale byly to ideologické zájmy zpravodajů, které se pohybovaly v linii větší ochrany bezpečí, či naopak lepší ochrany soukromí a osobních údajů občanů EU. Podle toho, zda se zpravodajům podařilo prosadit zájmy do směrnice, také hlasovali.

The aim of the thesis is to find out whose interests are promoted by the European Parliament Committee rapporteurs in a legislative process. The thesis tries to show on the case study of approving the Passenger Name Record (PNR) directive if the rapporteurs of the directive who influence the most the negotiations are influenced by their national party, the national government, the EP political group or by their own ideological interests. It was supposed that a very political topic as the directive PNR undoubtedly is, would be influenced the most by the national governments which alongside France tried to react on the terrorist attack in Paris in 2015 by adopting the directive and improving the security situation in the Europe. Through the interviews with the representatives of the EP political groups and content analysis of the relevant documents, the thesis concludes that in the concrete case of PNR directive, the interests of the governments are not the most significant but the ideological interests of the rapporteurs are. They are either in line with the interest of the EU citizens' better security situation or better protection of their personal data. The rapporteurs voted according to ability to push their interests to the directive proposal.