Poměr mezinárodního práva a vnitrostátního práva v České republice a v Německé spolkové republice

Abstract

85 E. Závěr Při porovnání Ústavy ČR a Základního zákona SRN, i přes snahu sjednocování právních systémů přistoupením do ES/EU, nacházíme stále značné rozdíly. Tyto rozdíly nám pomohou při posuzování, zda lze považovat za otevřenější vůči mezinárodnímu právu Ústavu ČR nebo Základní zákon SRN, a zda Ústava ČR nebo Základní zákon SRN integruje mezinárodní právo do vnitrostátního práva efektivněji. Význačné rozdíly, které je nutné brát při takovém posuzování na zřetel, najdeme v čl. 10 Ústavy ČR, čl. 59 odst. 2 Základního zákona SRN, čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 25 Základního zákona SRN. I. Mezinárodní smlouvy Mezinárodní smlouvy jsou Ústavou ČR inkorporovány na základě čl. 10. Recepce mezinárodních smluv je prováděna na základě inkorporace. Inkorporací se rozumí recepci, která je umírněně monistická. Předpokládá avšak jednostranný akt recepce, tj. souhlas Parlamentu (prvek dualismu). Smlouva si však její mezinárodněprávní formu při působení ve vnitrostátních poměrech ponechává. Oproti tomu jsou v SRN mezinárodní smlouvy recipovány do vnitrostátního práva podle dualistické teorie transformací čl. 59 odst. 2 Základního zákona SRN. Nezbytný k převzetí mezinárodní smlouvy do vnitrostátního práva není jen souhlas Parlamentu, jak je tomu i v Ústavě ČR, ale navíc vydání uvozovacího zákona. Transformaci, jako...