Vliv flexibilních forem práce párů na krátkodobé reprodukční plány v Česku během pandemie COVID-19 (2020-2022)

Abstract

Předložená diplomová práce zkoumá vztah mezi třemi dimenzemi pracovní flexibility v páru - prostorovou, časovou a flexibilitou dohod se zaměstnavatelem v případě potřeby - a krátkodobými reprodukčními plány v horizontu tří let v Česku. Cílem bylo identifikovat, zda tato uspořádání slouží jako stimuly pro plánování rodiny. Analýza využívá data ze šetření GGP - Současná česká rodina (2020- 2022) na souboru 2 349 ekonomicky aktivních respondentů v reprodukčním věku, majících partnera. Metodologie kombinuje binární logistickou regresi, lineární pravděpodobnostní modely a metodu 2SLS k ošetření endogenity. Výsledky ukazují, že žádná ze sledovaných forem flexibility nemá statisticky významný vliv na plánování dítěte. Rozhodování určují primárně demografické faktory, zejména věk a stávající počet dětí. Pozitivním stimulem je terciární vzdělání. Analýza rovněž poukázala na existenci genderové penalizace v přístupu k časové flexibilitě. Práce dospěla k závěru, že pracovní flexibilita v Česku funguje spíše jako reaktivní mechanismus ke zvládání existující rodinné zátěže než jako proaktivní faktor motivující k rodičovství.

This thesis examines the relationship between three dimensions of work flexibility within couples - spatial, temporal, and flexibility of agreements with the employer if needed - and short-term reproductive intentions within a three-year horizon in Czechia. The objective was to identify whether these arrangements serve as stimuli for family planning. The analysis utilizes GGS - Contemporary Czech Family (2020-2022) data for 2,349 economically active respondents of reproductive age with a partner. The methodology combines binary logistic regression, linear probability models, and the 2SLS method to address endogenity. Results indicate that none of the studied forms of flexibility have a statistically significant impact on childbearing plans. Decision-making is primarily determined by age and parity, while tertiary education is a strong positive stimulus. The analysis also confirmed a gender penalty in access to temporal flexibility. The thesis concludes that work flexibility in Czechia functions rather as a reactive mechanism for managing existing family burdens rather than a proactive factor motivating parenthood.