Výchovné ústavy v českom mediálnom diskurze

Abstract

(česky) Bakalářská práce se zabývá mládeží ve výchovných ústavech a tím, jak český mediální diskurz konstruuje a legitimizuje jejich kontrolu v těchto institucích. Pomocí kritické diskurzivní analýzy identifikuje vzorce patrné ve třech mainstreamových médiích - České televizi, Aktuálně a iDnes. Média se v první řadě zaměřují na regulaci důsledků krize (například útěky, trestné činy a policejní zásahy) namísto strukturálních nerovností, které krizi vytvářejí. Analýza ukazuje, že část mediálního obsahu konstruuje mládež jako ohrožení společenského řádu. Diskurz legitimizuje totální charakter výchovných ústavů a rétorikou péče zakrývá realitu izolace. Média zároveň reflektují slabiny sociálního státu, popisují přesun odpovědnosti za péči na individuální a charitativní aktéry. V neposlední řadě práce reflektuje nízký počet a malý prostor věnovaný mládeži v médiích, což je interpretováno jako forma epistemické nerovnosti. Práce argumentuje, že česká média nereflektují mocenské struktury, ale posilují narativ institucionální kontroly prezentované jako péče. Reprodukují strukturální nerovnosti a nepomáhají veřejnosti porozumět zkušenostem mládeže.

(english) This bachelor's thesis examines young people in youth detention facilities and how Czech media discourse constructs and legitimizes institutionalization of youth. Using critical discourse analysis, it identifies patterns evident in three mainstream media outlets-Česká televize, Aktuálně, and iDnes. The media primarily focus on regulating the consequences of the crisis (such as runaways, criminal acts, and police interventions) rather than the structural inequalities that create the crisis. Analysis shows that some media content frames young people as a threat to social order. This discourse legitimizes the total character of reform schools and uses the rhetoric of care to obscure the reality of isolation. At the same time, the media reflect on the weaknesses of the welfare state, describing the shift of responsibility for care onto individual and charitable actors. Finally, the study reflects on the low number of stories and the limited space devoted to youth in the media, which is interpreted as a form of epistemic inequality. The study argues that the Czech media do not reflect power structures but reinforce the narrative of institutional control presented as care. They reproduce structural inequalities and do not help the public understand the experiences of youth.