Edmund Husserl and the Historical A-Priori of Geometry in The Crisis of European Sciences

Abstract

Tato bakalářská práce zkoumá historický rozměr ideálních objektů ve fenomenologii Edmunda Husserla se zvláštním důrazem na vědu geometrie. Vycházeje z transcendentální konstituce objektu geometrie, jak je nastíněna v Ideen I, práce argumentuje ve prospěch nutnosti uznat Ideu jako něco, co vzniká v rámci transcendentální funkce čistého vědomí. Geometrie je fenomenologicky ospravedlněna jako regionální pojem hmotné věci, která je adekvátně popsána jako Idea v kantovském smyslu, a představuje čistě ideální oblast zkoumání. Po statických úvahách se práce zabývá časovým rozměrem konstituce objektivity a Idey v kantovském smyslu. Bakalářská práce dále rozvíjí argument ve prospěch kontinuity dějin, jejímž základem je Idea jako regulativní cíl, která vymezuje vnitřní historicitu daných dějin, ať už se jedná o vnitřní dějinnost určité oblasti vědy či světa, nebo o dějiny jako celek. Na tomto základě práce rozpracovává historické a priori vědy a zvláště geometrie. Toto historické a priori je tematizováno jako vrstevnatá struktura. Skládá se z časovosti individuální subjektivity a rovněž z intersubjektivní konstituce dějin zprostředkované jazykem. Stejně tak je tematizována nutnost zakotvení vědy v Lebenswelt. V závěru práce objasňuje intencionální dějiny ideálních objektů vědy a prostřednictvím samotných vědeckých...

This thesis examines the historical dimension of ideal objects in Edmund Husserl's phenomenology with a particular emphasis on geometry. Proceeding from the transcendental constitution of the object of geometry as outlined in Ideas I, the thesis argues for the necessity of recognition of the Idea as originating within the transcendental functions of pure consciousness. Geometry is justified phenomenologically as a regional concept of the material thing as adequately described as the Idea in the Kantian sense, and constitutes a purely ideal region of inquiry. Following the static considerations, the thesis examines the temporal dimension of constitution of objectivity and of the Idea in the Kantian sense. It makes an argument for the continuity of history underpinned by a guiding Idea, which outlines the internal historicity of the history in question, whether regional or history as a totality. Proceeding from this, the thesis elaborates on the historical a-priori of science and of geometry in particular. This historical a-priori is thematized as a layered structure. It consists of the temporality of an individual subjectivity, as well as from the intersubjective constitution of a history mediated by language. Likewise, the necessity of embeddedness of science within the Lifeworld is thematized. Ultimately,...