Příspěvky Václava Zykmunda do diskusí o tzv. socialistickém realismu 50. let 20. století

Abstract

Předložená bakalářská práce se zabývá publicistickou a teoretickou činností Václava Zykmunda z padesátých let 20. století, se zaměřením na jeho příspěvky do dobových diskusí o socialistickém realismu. Cílem práce je sledovat proměny a konstanty, problémy a kontext Zykmundova estetického systému a ukázat jeho snahu o obhajobu moderního uměleckého výrazu uvnitř limitovaného prostoru totalitního režimu. Výzkum je primárně založen na analýze historických pramenů v dobovém periodickém tisku a částečně také na autorově knižní publikaci Co je realismu? z roku 1957. Pro postižení Zykmundových reakcí na vývoj společensko-kulturního dění je výklad chronologicky rozdělen do dvou hlavních etap: 1953-1955 a 1956- 1959. Dělení reflektuje posun od tuhého dogmatismu k mírné liberalizaci po tzv. kritice kultu osobnosti. Práce ukazuje Zykmundův subtilní boj proti schematismu, vulgarizaci uměleckých koncepcí a administrativním směrnicím. Socialistický realismus odmítal pojímat jako uzavřený apriorní sloh, ale naopak jej široce vymezil jako historickou kategorii, proměnlivou kategorii a tvůrčí metodu, která připouštěla rozmanitost způsobů vyjádření. Ústředním argumentem jeho uměnovědného systému se stala gnozeologická funkce umění a dialektická jednota obsahu a formy. Zykmund kladl důraz na pravdivý, aktivní vztah...

This bachelor's thesis examines the journalistic and theoretical work of Václav Zykmund from the 1950s, focusing on his contributions to contemporary debates on socialist realism. The aim of this thesis is to trace the changes and constants, the problems and the context of Zykmund's aesthetic system, and to demonstrate his efforts to defend modern artistic expression within the limited space of a totalitarian regime. The research is primarily based on an analysis of historical sources in the periodical press of the time and, in part, on the author's 1957 book *What Is Realism?*. To capture Zykmund's reactions to developments in socio-cultural events, the analysis is chronologically divided into two main phases: 1953-1955 and 1956- 1959. This division reflects the shift from rigid dogmatism to moderate liberalization following the so-called "criticism of the cult of personality." The work highlights Zykmund's subtle struggle against schematism, the vulgarization of artistic concepts, and administrative directives. He refused to conceive of Socialist Realism as a closed, a priori style; instead, he broadly defined it as a historical category, a variable category, and a creative method that allowed for a diversity of modes of expression. The gnoseological function of art and the dialectical unity of...