Podmětová osobní zájmena v italštině a jejich protějšky v češtině na základě paralelního korpusu

Abstract

Cílem této bakalářské práce je poskytnout ucelený pohled na problematiku podmětových osobních zájmen v italštině a jejich protějšků v češtině v kontrastivní perspektivě. Italština i čeština patří mezi jazyky umožňující nevyjádření podmětového zájmena. Teoretická část se věnuje především charakteristice zájmen v obou jazycích, přičemž zvláštní pozornost je soustředěna zejména na osobní zájmena podmětová. Podrobněji jsou popsány pragmatické funkce jejich explicitního vyjádření v italštině a případy, kdy je přítomnost zájmena gramaticky obligatorní. Obdobně jsou popsány podmínky vyjádření podmětových zájmen v češtině. V praktické části jsou tato teoretická východiska ověřována na materiálu z paralelního korpusu InterCorp, konkrétně na dvou italských literárních textech a jejich českých překladech. Na základě získaných dat jsou popsány shody a rozdíly mezi oběma jazyky.

The aim of this bachelor thesis is to provide a comprehensive overview of subject pronouns in Italian and their counterparts in Czech from a contrastive perspective. Both Italian and Czech allow the omission of the subject pronoun. The theoretical part focuses primarily on the characteristics of pronouns in both languages, with special attention to subject pronouns. The pragmatic functions of their explicit expression in Italian are described in detail, as well as the contexts in which the pronoun is grammatically obligatory. The same analysis is applied to Czech. In the analytical part, these theoretical findings are examined on the basis of data drawn from the parallel corpus InterCorp, specifically two Italian literary texts and their Czech translations. Based on the corpus data, similarities and differences between the two languages are discussed.