Transgrese, populismus a špatné chování: Analýza populismu Donalda Trumpa

Abstract

Práce se zabývá primárně analýzou chování Donalda Trumpa skrze teorii synekdochální reprezentace od M. E. Casullo. Práce tuto teorii rozebírá, načež shrne dosavadní poznatky o chování D. Trumpa a tuto teorii na shrnuté poznatky aplikuje. Cílem této práce je představit přesvědčivý argument pro tvrzení, že chování a tělesná performace Donalda Trumpa v jeho první kampani na prezidenta Spojených států Amerických vykazuje známky výše řečené synekdochální reprezentace. K završení tohoto cíle práce využívá analýzu jeho různých řečových promluv, gestiky, stylu oblékání a sebeprezentace a dalších prvků jeho performace, které nelze jednoduše zařadit. Práce počítá s předpokladem, že loajalita voličů souvisí s populistickou performací, která prostřednictvím synekdochální reprezentace voliče nejen reprezentuje, ale přímo je zosobňuje a vztahuje se tak k jejich identitě. Tento předpoklad práce dál podporuje používáním modelu diskurzu od D. Schriffin, který se mimo jiné prostřednictvím své participační roviny zaobírá identitami a rolemi a jak na ně je v diskurzu poukazováno

The bachelor's work is primarly concearned with an analysis of Donald Trump's behaviour and manners through a theory of synekdochal representation by M. E. Casullo. The work introduces this theory, afterwards it summarises existing research concering the topic and then applies the synekdochal representation theory on them. The goal of this work is to introduce a convincing argument, that Donald Trump's behaviour and bodily performance in his first campain for the Presidency of the United states of America shows signs of above said synecdochal representation. To reach this goal, the work uses analyses of his different utterences, gestures, his sartorial style and self-presentation and of other aspects of his performance, which are not as easily categorised. The work operates with an assumption, that the loyalty of voters is connected to the populist performance, which through synekdochal representation does more that just represent voters - it directly embodies them and thus relates to their identity. The work supports this assumption further by using a model of discourse from D. Schriffin, which concerns itself (next to other things) with the identities and roles in the discourse, especially via the fifth plane of the model, the participation framework.