Postnatální hemodynamické změny u extrémně nezralých novorozenců

Abstract

Postnatální kardiovaskulární adaptace extrémně nezralých novorozenců je významně ovlivněna perzistující tepennou dučejí (PDA), která způsobuje levopravý zkrat, zvyšuje preload srdce a vede k dlouhodobé plicní hyperperfuzi. Ta může nepříznivě ovlivňovat maturaci nezralých plic, jejichž vaskulární a alveolární vývoj je úzce provázán. Přestože je farmakologická léčba PDA v klinické praxi běžně používána, její klinický přínos zůstává nejasný. Disertační práce zahrnuje prospektivní sledování vývoje centrálních hemodynamických toků pomocí funkční echokardiografie u novorozenců narozených před 26. týdnem gestačního stáří a retrospektivní srovnání dvou strategií managementu PDA. Výsledky ukazují, že kvantifikace centrálních toků, zejména průtoku PDA, poskytuje přesnější hodnocení hemodynamické významnosti než samotná morfologická kritéria a že zvýšený průtok PDA je asociován s nepříznivým respiračním výstupem. Časná farmakologická léčba PDA nevedla ke zlepšení klinického outcome navzdory časnějšímu uzávěru ductu. Práce podporuje individualizovaný, hemodynamicky řízený přístup k hodnocení a léčbě PDA u extrémně nezralých novorozenců.

Postnatal cardiovascular adaptation in extremely preterm infants is significantly influenced by patent ductus arteriosus (PDA), which causes a left-to-right shunt, increases cardiac preload, and results in prolonged pulmonary hyperperfusion. This condition may adversely affect the maturation of immature lungs, in which vascular and alveolar development are closely interconnected. Despite the widespread use of pharmacological PDA treatment in clinical practice, its clinical benefit remains unclear. This dissertation includes a prospective assessment of the postnatal development of central hemodynamic flows using functional echocardiography in infants born before 26 weeks of gestational age, as well as a retrospective comparison of two different PDA management strategies. The results demonstrate that quantification of central blood flows, particularly PDA flow, provides a more accurate assessment of hemodynamic significance than morphological criteria alone, and that increased PDA flow is associated with adverse respiratory outcomes. Early pharmacological treatment of PDA did not result in improved clinical outcomes despite earlier ductal closure. These findings support an individualized, hemodynamically guided approach to the assessment and management of PDA in extremely preterm infants.