Securitization of migration: governance, detention and control narrative. The case of Italy and the permanent detention centers (CPR)

Abstract

Tato diplomová práce zkoumá postupný posun italské migrační politiky směrem k logice sekuritizace mezi rokem 1990 a současností a jádrem analýzy jsou italská střediska správní detence (Centri di Permanenza per il Rimpatrio - CPR) jako hlavní ztělesnění tohoto procesu. Přestože hlavní deklarovanou funkcí těchto center je výkon rozhodnutí o vyhoštění osob, jimž nebyl přiznán azyl, síť CPR v letech 2011 až 2024 formalizovala v průměru pouze 9,9 % repatriací. Tento údaj vyvolává otázky ohledně skutečné účinnosti center a odhaluje rozpor mezi tím, co deklarují političtí představitelé řídící zemi, a skutečnou efektivitou při dosahování cílů, pro které byla tato střediska vytvořena. Práce vychází z teorie sekuritizace (Buzan et al., 1998), Bigova (2002) konceptu ban-opticonu a Stumpfovy (2006) teorie kriminalizace migrace (crimmigration) a využívá smíšenou kvalitativní metodologii, která kombinuje diskurzivní analýzu politické rétoriky v časové blízkosti nejvýznamnějších analyzovaných zákonů z období 1989 až 2026, právně-normativní analýzu italských migračních zákonů a polostrukturované rozhovory se dvěma italskými organizacemi občanské společnosti zabývajícími se monitorováním podmínek uvnitř center, doplněné o institucionální zprávy a zprávy občanské společnosti. Zjištění ukazují, že postupné...

This thesis examines the gradual shift of Italian migration policy towards a logic of securitisation between 1990 and the present and lies at the centre of the analysis of the Italian administrative detention centres (Centri di Permanenza per il Ripatrio-CPR) as main embodiment of this process. Despite the main declared functionality of these centres is the enforcement of removal orders for those who could not get asylum, CPRs network formalized an average of 9.9% of repatriations between 2011 and 2024. This data raised questions about the real effectiveness of the centres, revealing a gap between what is declared from the political figures governing the country, and the actual efficiency in achieving the goals they have been created for. Drawing on securitization theory (Buzan et. al, 1998), Bigo's (2002) concept of ban-opticon and Stumpf's (2006) theory of crimmigration, this thesis employs a mixed qualitative methodology that combines discourse analysis of political rhetoric in the temporal proximity of the most relevant laws analysed ranging from 1989 to 2026, a legal normative analysis of Italian migratory laws and semi- structured interviews with two Italian civil society organisations engaged in monitoring the conditions inside the centres, supported by institutional and civil society...