Istanbulská úmluva jako cesta k ochraně práv žen v kontextu Evropské unie: vztah mezi postoji členských států k ratifikaci Istanbulské úmluvy a postoji k politice z ní vycházející

Abstract

Bakalářská práce se zabývá vztahem mezi ratifikací Istanbulské úmluvy a podporou navazující legislativy Evropské unie reprezentované Směrnicí EU o potírání násilí na ženách a domácího násilí. Cílem práce je zjistit, zda mezi postoji členských států Evropské unie k těmto dvěma dokumentům existuje korelace, čehož je dosaženo identifikací podobností a rozdílů v přístupu těchto členských států k oběma legislativám. Analýza vychází z konceptů multi-level governance, koherence unijní politiky a preference formation, jako výzkumná metoda je zvolena kvalitativní komparativní analýza založená na ordinálním škálování. Pro obě proměnné - tedy Úmluvu a Směrnici - jsou vytvořeny škály separátně, vždy na základě několika indikátorů, následně jsou pak tyto výsledky těchto proměnných porovnány mezi sebou. Výsledky komparace ukazují, že mezi ratifikací Istanbulské úmluvy a podporou navazující Směrnice existuje souvislost projevující se relativně konzistentními postoji, současně však bylo zaznamenáno několik odchylek od tohoto trendu. Současně se prokázalo, že Směrnice obecně získala širší podporu než Istanbulská úmluva. Práce dospívá k závěru, že postoje členských států jsou ovlivňovány jak předchozími národními a nadnárodními závazky, tak aktuálními domácími a politickými faktory.

The bachelor's thesis deals with the relationship between the ratification of the Istanbul Convention and the support for the subsequent European Union legislation represented by the EU Directive on combating violence against women and domestic violence. The aim of the thesis is to determine whether there is a correlation between the attitudes of the European Union Member States towards these two documents, which is achieved by identifying similarities and differences in the approach of these Member States to both legislations. The analysis is based on the concepts of multi-level governance, coherence of EU policy and preference formation, and a qualitative comparative analysis based on ordinal scaling is chosen as the research method. For both variables - the Convention and the Directive - scales are created separately, always based on several indicators, and then the results of these variables are compared with each other. The results of the comparison show that there is a connection between the ratification of the Istanbul Convention and the support for the subsequent Directive, manifested in relatively consistent attitudes, but at the same time several deviations from this trend were noted. At the same time, it has been shown that the Directive has generally received wider support than the...