Stabilization or Strategic Leverage? A Critical Assessment of Russian Peacekeeping Operations in Nagorno-Karabakh and Kazakhstan

Abstract

Od rozpadu Sovětského svazu provedlo Rusko na postsovětském prostoru několik mírových operací. Cíl těchto operací zůstává předmětem odborné diskuse: badatelé se neshodují v tom, zda Rusko tyto mise uskutečňuje s cílem stabilizovat situaci a předcházet konfliktům, nebo zda je následně využívá jako nástroj vlivu. Tato práce zkoumá, zda ruské operace v Náhorním Karabachu (2020) a Kazachstánu (2022) byly vedeny snahou stabilizovat situaci v těchto zemích, nebo získat strategickou páku. Použitou metodou je komparativní diskurzivní analýza, provedená prostřednictvím legitimizačních rámců van Leeuwena a Reyese zahrnujících pět kategorií, a to formou zaměřeného a strukturovaného srovnání. Získané závěry byly následně ověřeny proti skutečnému průběhu a ukončení obou misí. Hlavním zjištěním je, že legitimizační profily obou operací se liší. Kazachstánská operace se přiklání spíše ke stabilizaci. Případ Náhorního Karabachu zůstává smíšený, neboť původní stabilizační diskurz byl opuštěn a deklarované závazky mise nebyly naplněny. Legitimizace se ukázala být adaptivním a flexibilním konceptem a dichotomie stabilizace-páka nebyla potvrzena ani v jednom směru.

Since the fall of the Soviet Union, Russia has conducted several peacekeeping operations in the post-Soviet space. The goal of these operations leaves scholars still debating whether Russia conducts these missions to stabilize and prevent conflicts or to use them in the future as leverage. This thesis will analyze if Russia's operations in Nagorno- Karabakh (2020) and Kazakhstan (2022) were carried out to help to stabilize the situation in these places or to gain leverage. The method applied in this thesis is comparative discourse analysis, applied through van Leeuwen and Reyes's frameworks of legitimation, which includes five categories, using a focused and structured comparison. The outcomes were then verified. The main findings are that profiles of both operations differ. The Kazakhstan operation tilts more towards stabilization. The Nagorno-Karabakh case remained mixed because initial peacekeeping stabilization discourse was abandoned and the operation's stated commitments were not met. Legitimation proved to be an adaptive and flexible concept, and the stabilization-leverage dichotomy is not confirmed in either direction.