The Classification of No-Poach Agreements under Article 101(1) TFEU: Analysis of the Convergence of NCA and Commission Enforcement Practice Towards a By-Object Classification

Abstract

The Classification of No-Poach Agreements under Article 101(1) TFEU: Analyzing the Convergence of NCAs and Commission Enforcement Practice toward a 'By Object' Classification No-poach agreements, which are collusive agreements between employers under which the participating undertakings agree not to recruit or hire one another's employees, have recently become the focus of the enforcement practice of many European competition authorities, including the European Commission. In a fairly short enforcement period, these agreements earned the by-object label, reserved for the most obvious and serious restrictions of competition. The concept of restrictions by object should, nevertheless, be interpreted restrictively and demands examination of the agreement's content, context, and objectives. This thesis assesses whether the by-object label is doctrinally warranted and whether the enforcement practice from which it has emerged sufficiently substantiates it in the case of no- poach agreements. By comparing the decisional practice of various European NCAs and the Commission, the paper finds that while the competition authorities all arrive at the by-object characterization of the assessed no-poach agreements, the depth of the analysis supporting their conclusion varies. While some authorities properly...

Klasifikace dohod o nepřebírání zaměstnanců podle čl. 101 odst. 1 SFEU: Analýza konvergence rozhodovací praxe vnitrostátních soutěžních orgánů a Komise k jejich pojetí jako "cílových" omezení hospodářské soutěže. No-poach dohody, neboli dohody mezi zaměstnavateli, na základě kterých se zúčastněné podniky zavazují, že si nebudou navzájem přebírat zaměstnance, se v posledních letech dostaly do centra pozornosti mnoha evropských soutěžních úřadů, včetně Evropské komise. Během této poměrně krátké doby si tyto dohody vysloužily označení jako omezení s cílem narušit hospodářskou soutěž, které je vyhrazeno pro ty nejzjevnější a nejzávažnější omezení hospodářské soutěže. Pojem omezení s cílem narušit hospodářskou soutěž by však měl být vykládán restriktivně a vyžaduje zkoumání obsahu, kontextu a cílů dané dohody. Tato práce posuzuje, zda je označení za cílové omezení z hlediska účelu doktríny opodstatněné a zda jej aplikační praxe, z níž vzešlo, v případě dohod o nepřebírání zaměstnanců dostatečně odůvodňuje. Na základě srovnání rozhodovací praxe evropských vnitrostátních soutěžních úřadů a Evropské komise práce dospívá k závěru, že ačkoli všechny orgány dospěly ke kvalifikaci posuzovaných dohod o nepřebírání zaměstnanců jako cílových omezení hospodářské soutěže, hloubka analýzy podporující jejich závěr se...