Reflexe žité kultury studentů na pražských vysokoškolských kolejích pro nemajetné v letech 1918-1948

Abstract

The dissertation analyses student experienced reality at four Prague dormitories for destitute university students between 1918 and 1948, extending to 1952 in some cases. The dormitories are understood not merely as institutions of social welfare and student accommodation but also as specific social and cultural spaces in which ideas about studenthood, democracy, citizenship, and the future of the republic were negotiated and enacted, while a distinctive collective dormitory identity was simultaneously formed. The dissertation is theoretically grounded in the concept of experiential reality and Serge Moscovici's Theory of Social Representations and Communication. It draws on archival sources, periodicals, memoirs, works of art, films, radio and television broadcasts, and other contemporary materials. One of its principal findings is the identification of a mechanism of signification through which students and their institutions came to be perceived, in particular contexts, as actors whose importance transcended their immediate social position. The dissertation further demonstrates that student self-government was understood by some students as a practical realization of democratic principles and that the mobilizing potential of the interwar student body may have grown not only from extraordinary...

Disertační práce analyzuje studentskou žitou kulturu na čtyřech pražských kolejích pro nemajetné vysokoškolské studenty v letech 1918-1948, respektive 1952. Koleje chápe nejen jako instituce sociální péče a ubytování, ale také jako specifické sociální a kulturní prostory, v nichž se utvářely představy o studentstvu, demokracii, občanství a budoucnosti republiky a současně vznikala kolejní kolektivní identita. Teoretickým východiskem práce je pojem žité kultury a Teorie sociálních reprezentací a komunikace Serge Moscoviciho. Výzkum vychází z analýzy archivních pramenů, tisku, pamětí, uměleckých ztvárnění, filmů, rozhlasových i televizních pořadů a dalších dobových materiálů. Jedním z hlavních zjištění je identifikace mechanismu zvýznamnění, prostřednictvím něhož byli studenti a jejich instituce v určitých situacích nahlíženi jako aktéři přesahující svůj bezprostřední společenský význam. Práce dále ukazuje, že studentská samospráva byla částí studentů chápána jako realizace demokratických principů a že mobilizační potenciál meziválečného studentstva mohl vyrůstat nejen z mimořádných událostí, ale také z každodenních praktik samosprávy a spolkové činnosti. Současně analyzuje formování kolejní identity založené na sdílené zkušenosti, tradicích, mezilidských vztazích nebo vyprávění. Práce přispívá k...