Literární dialogy jako rané projevy zaalpského humanismu, jejich autoři a historický kontext vzniku

Abstract

This thesis examines the theme of literary dialogues as early expressions of humanism in the region north of the Alps, using three specific literary works and their authors as examples. At the very dawn of transalpine humanism stood the extensive Pentalogus, written in 1443 by Enea Silvio Piccolomini (1405-1464), an Italian humanist in the service of the Roman King Frederick III of Habsburg. The 1454 dialogue De remedio amoris, authored by Enea's collaborator and informal student Johannes Tröster († 1485), represents one of the earliest literary expressions of German humanism, and the Dialogus by Jan of Rabštejn (1437-1473), created in 1469, is the first humanist work in Czech literature. The biographical section of the thesis presents detailed, critically written biographies of the aforementioned authors, which in many respects revise the findings of previous research, and in the case of Johannes Tröster, introduces this figure into Czech historiography. The section focused on literary dialogues is based on an interdisciplinary approach and provides clear, structured analyses of individual works. The research shows that although these dialogues differ significantly in content, structure, and number of speakers, and no direct dependence or codicological connection has been demonstrated among them, they...

Práce se zabývá tématem literárních dialogů jako raných projevů humanismu v oblasti na sever od Alp na příkladu tří konkrétních literárních děl a jejich autorů. Na samém počátku zaalpského humanismu stál obsáhlý Pentalogus, který byl v roce 1443 sepsán Eneou Silviem Piccolominim (1405-1464), italským humanistou působícím ve službách římského krále Fridricha III. Habsburského. Dialog De remedio amoris z roku 1454, jehož autorem je Eneův spolupracovník a neformální žák Johannes Tröster († 1485), představuje jeden z nejranějších literárních projevů německého humanismu a Dialogus Jana z Rabštejna (1437-1473), jenž vznikl v roce 1469, je prvním humanistickým dílem v české literatuře. Biografická část práce přináší podrobné, kriticky zpracované životopisy uvedených autorů, které v mnohém revidují výsledky dosavadního bádání, a v případě Johanna Tröstera uvádí tuto osobnost do české historiografie. Část zaměřená na literární dialogy je založena na interdisciplinárním přístupu a podává přehledné, strukturované rozbory jednotlivých děl. Z provedeného výzkumu vyplývá, že ačkoli se tyto dialogy výrazně liší svým obsahem, strukturou i počtem mluvčích a nebyla mezi nimi prokázána přímá závislost ani kodikologická spojitost, mají některé společné charakteristiky. Zvláštní důraz je kladen na skutečnost, že vznik všech...