Edvard Beneš a katolická církev

Abstract

The dissertation deals with Edvard Beneš's relationship to the Catholic Church and the Holy See between 1884 and 1948. It examines the development of this relationship in the context of both domestic and foreign policy and focuses primarily on Beneš's role in shaping Czechoslovak-Vatican relations. The dissertation is based on archival sources, diplomatic correspondence, contemporary press, and relevant secondary literature. An important part of the research consisted of the study of the collections of the Masaryk Institute and Archives of the Czech Academy of Sciences and the Archives of the Ministry of Foreign Affairs. The core of the dissertation consists of an analysis of the key conflicts and diplomatic negotiations of the interwar period, especially the Marmaggi Affair, the negotiations on the Modus vivendi, the Ciriaci Affair, and the presidential election of 1935. Attention is also paid to Beneš's position during the Munich Crisis, the exile period, and the post-war development of Czechoslovak-Vatican relations. The dissertation concludes that Beneš's relationship to the Catholic Church was long-term, variable, and predominantly pragmatic, based on an emphasis on state interest, diplomatic compromise, and international stability.

v českém jazyce Disertační práce se zabývá vztahem Edvarda Beneše ke katolické církvi a Svatému stolci v letech 1884-1948. Sleduje proměny tohoto vztahu v kontextu domácí i zahraniční politiky a zaměřuje se především na Benešovu roli při utváření československo-vatikánských vztahů. Práce vychází z archivních pramenů, diplomatické korespondence, dobového tisku a relevantní sekundární literatury. Významnou část výzkumu tvořilo studium fondů Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a Archivu Ministerstva zahraničních věcí. Jádro práce tvoří analýza klíčových konfliktů a diplomatických jednání meziválečného období, zejména Marmaggiho aféry, jednání o Modus vivendi, Ciriaciho aféry a prezidentské volby v roce 1935. Pozornost je věnována rovněž Benešovu postoji v období mnichovské krize, exilu a poválečného vývoje československo-vatikánských vztahů. Práce dochází k závěru, že Benešův vztah ke katolické církvi byl dlouhodobě proměnlivý a převážně pragmatický, založený na důrazu na státní zájem, diplomatický kompromis a mezinárodní stabilitu.