Politická věda, Sartoriho metodologie a výzkum populismu

Abstract

This dissertation deals with the methodological foundations of populism research, with an emphasis on Giovanni Sartori's conceptual approach and its applicability in contemporary political science. The aim is to overcome the terminological fragmentation and conceptual ambiguities that have long burdened the study of populism by systematically operationalising the concept. The text first maps the main theoretical approaches to populism and identifies their methodological limitations. It then presents Sartori's methodology, in particular the concepts of "stretching concepts" and the "ladder of abstraction," as tools for ensuring conceptual precision. The work also situates Sartori's approach within the Italian political science tradition and reflects on the debate over the applicability of political science. The empirical part applies the Sartorian framework to the concept of populism and proposes a structured typology. Based on clearly defined attributes such as the degree of inclusiveness, authoritarianism, nativism, or type of legitimizing narrative, an analytical model is created that allows for the differentiation of populist actors. The methodological contribution lies in linking typological construction with empirical classification without sacrificing conceptual coherence. The work thus...

Disertační práce se zabývá metodologickými základy výzkumu populismu s důrazem na konceptualizační přístup Giovanniho Sartoriho a jeho aplikovatelnost v současné politologii. Cílem je překonat terminologickou roztříštěnost a konceptuální nejasnosti, které dlouhodobě zatěžují studium populismu, prostřednictvím systematické operacionalizace pojmu. Text nejprve mapuje hlavní teoretické přístupy k populismu a identifikuje jejich metodologické limity. Následně představuje Sartoriho metodologii, zejména koncept "natahování pojmů" a "žebřík abstrakce", jako nástroj k zajištění pojmové preciznosti. Práce také zasazuje Sartoriho přístup do kontextu italské politologické tradice a reflektuje debatu o aplikovatelnosti politické vědy. Empirická část aplikuje sartoriánský rámec na koncept populismu a navrhuje jeho strukturovanou typologii. Na základě jasně vymezených atributů, jako je míra inkluzivity, autoritativnosti, nativismu či typ legitimačního narativu, je vytvořen analytický model umožňující diferenciaci populistických aktérů. Metodologický přínos spočívá v propojení typologické konstrukce s empirickou klasifikací bez rezignace na konceptuální koherenci. Práce tak propojuje teoretickou reflexi, metodologickou inovaci a empirickou aplikaci a ukazuje, že důsledná konceptualizace je nezbytnou podmínkou...