One Sovereignty, Two Audiences: Analysis of Sovereignty Discourse in Xi Jinping's Speeches to Domestic and International Audiences

Abstract

This thesis examines how Xi Jinping constructs sovereignty for domestic and international audiences in his political speeches. A theoretical framework consisted of performative theory of sovereignty, Laclau and Mouffe's discourse theory and Fairclough's critical discourse analysis is employed. Sixteen of Xi Jinping's speeches are divided into two corpora - speeches primarily oriented at domestic and at international audiences. These texts are manually coded in the MAXQDA software and consequently analysed. The results show that Xi Jinping's sovereignty discourse for the domestic audience is organized around three nodal points of Great Rejuvenation, territorial integrity and development. Internationally, sovereignty is constructed via nodal points of development and sovereign equality. As a result, the concept of sovereignty does have partially overlapping meaning while having partially audience-specific meaning. Thus, it can be treated as a "semi-empty" signifier, with its meaning partially derived from the concepts and themes it is articulated with. Findings of this thesis have practical relevance, as shared understanding of concepts is foundational for international communication, thus, realizing the existence of different Xi's sovereignty discourses can mitigate possible misunderstandings.

Tato práce zkoumá, jak Si Ťin-pching konstruuje suverenitu pro domácí i mezinárodní publikum ve svých politických projevech. Teoretický rámec je složen ze třech pilířů: z performativní teorie suverenity, teorie diskurzu Laclaua a Mouffe a Faircloughovy kritické diskurzivní analýzy. Šestnáct Si Ťin-pchingových projevů bylo rozděleno do dvou korpusů - první složený z projevů zaměřených primárně na domácí publikum a ten druhý z těch zaměřených zejména na mezinárodní publikum. Ty byly následně ručně kódovány v softwaru MAXQDA a interpretovány. Výsledky ukazují, že Si Ťin-pchingův diskurz o suverenitě pro domácí publikum je organizován kolem tří nodálních bodů, a to velké obrody čínského národa, územní celistvosti a rozvoje. Na mezinárodní úrovni je pak suverenita konstruována prostřednictvím nodálních bodů rozvoje a svrchované rovnosti. V důsledku toho má koncept suverenity částečně překrývající se význam, zatímco je částečně specifický pro dané publikum. Lze jej tedy považovat za "poloprázdné" označující, jehož význam je částečně odvozen od konceptů a témat, se kterými je artikulován. Jelikož je shodné chápání konceptů základem mezinárodní komunikace, mají závěry této práce praktický význam. Proto pochopení existence různých Si Ťin-pchingových diskurzů o suverenitě může předejít možným nedorozuměním.