Organizational Learning and Counterinsurgency: A Case Study of the Royal Nepali Army
Organizační učení a protipovstalecké operace: Případová studie Královské nepálské armády
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/211693Identifiers
Study Information System: 259375
Collections
- Kvalifikační práce [21212]
Author
Advisor
Referee
Kučera, Tomáš
Faculty / Institute
Faculty of Social Sciences
Discipline
International Security Studies with specialisation in Strategic and War Studies
Department
Department of Security Studies
Date of defense
17. 6. 2026
Publisher
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vědLanguage
English
Grade
Excellent
Keywords (Czech)
Organizační učení, protipovstalecké operace, Královská nepálská armáda, maoistické povstání, jednookruhové učení, dvouokruhové učení, organizační obranné rutiny, Nepál, vojenská adaptace, reflexní tematická analýzaKeywords (English)
Organizational Learning, Counterinsurgency, Royal Nepali Army, Maoist Insurgency, Single-Loop Learning, Double-Loop Learning, Organizational Defensive Routines, Nepal, Military Adaptation, Reflexive Thematic AnalysisTato práce zkoumá vnitřní dynamiku učení Královské nepálské armády (RNA) během její protipovstalecké kampaně proti maoistům (2001-2006). Aplikací rámce organizačního učení Argyrise a Schöna na polostrukturované rozhovory s 15 vojáky RNA ve výslužbě (od vyšších poddůstojníků po generálporučíky), analyzované pomocí AI asistované reflexivní tematické analýzy, studie odhaluje rozsáhlé učení v jednoduché smyčce v šesti taktických oblastech, ale pouze fragmentované a opožděné učení ve dvojité smyčce na strategické úrovni. Hlubší adaptaci bránily tři obranné rutiny: paradox obviňování a vhledu, institucionální hrdost versus systémové selhání a iluze doktrinálního posunu. Společně vytvořily přetrvávající propast mezi deklarovanou teorií a teorií používanou v praxi. RNA se takticky adaptovala rychleji než strategicky, což vysvětluje koexistenci operační kompetence a strategické stagnace. Studie předkládá čtyři teoretické propozice, dokumentuje "inovaci v podmínkách nedostatku" a identifikuje postkonfliktní "past amnézie" jako strukturální zranitelnost.
