Beyond Security: Russia within the CSTO

Abstract

This thesis examines why Russia sustains its rhetorical investment in the Collective Security Treaty Organisation despite the organisation's consistent functional underperformance. Drawing on Brent Steele's ontological security framework, it argues that Russia's CSTO engagement is sustained not by instrumental calculation but by the organisation's constitutive role in Russia's biographical narrative as a post-Soviet great power. Through a structuring qualitative content analysis of 466 official Russian Ministry of Foreign Affairs documents published between January 2020 and December 2025, the thesis traces four longitudinal phases of discursive identity maintenance: a routinised baseline, a Kazakhstan inflection in which crisis is converted into identity affirmation, an Armenia rupture in which the absence of narrative resources forces defensive displacement, and a Phase 4 consolidation in which chronic institutional challenge produces a prospective redefinition of CSTO's identity within an emerging Eurasian security architecture. The thesis confirms and extends Steele's framework, identifying prospective architectural redefinition as a fourth biographical narrative maintenance mechanism not previously imagined by the theoretical framework.

Tato práce zkoumá, proč Rusko udržuje svou rétorickou angažovanost v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti přes konzistentní funkční selhávání organizace. Za využití rámce ontologické bezpečnosti Brenta Steela, práce odhaluje, že ruská angažovanost v CSTO není udržována z pouhého strategického kalkulu, ale kvůli konstitutivní roli organizace v biografickém narativu Ruska jako postsovětské mocnosti. Na základě strukturující kvalitativní obsahové analýzy 466 oficiálních dokumentů ruského Ministerstva zahraničních věcí vydaných mezi lednem 2020 a prosincem 2025 práce mapuje čtyři longitudinální fáze diskurzivního udržování identity: rutinizovanou základní linii, kazachstánský zlom, v němž je krize přetavena v potvrzení identity, arménský zlom, kdy absence narativních zdrojů vede k obraně prostřednictvím přesouvání odpovědnosti, a čtvrtou fázi konsolidace, v níž chronická institucionální výzva vyúsťuje v redefinici identity CSTO v rámci vznikající eurasijské bezpečnostní architektury. Práce potvrzuje a rozšiřuje Steelův rámec identifikací prospektivní redefinice jako čtvrtého mechanismu, který nebyl původně prací očekáván.