Stranický systém České republiky: Fragmentace, nacionalizace a jejich zdroje

Abstract

This bachelor's thesis provides a quantitative analysis of the development of fragmentation and nationalisation of the Czech party system in elections to the Chamber of Deputies between 1996 and 2025, and assesses the extent to which manifestations of strategic voter coordination can be identified from regionally aggregated data. The thesis draws on institutional theories of electoral systems, studies of spatial nationalisation, and the literature on strategic voting in post-communist democracies. It works with the effective number of parties, the S-F ratio, a nationalisation index derived from the Gini coefficient, and the share of wasted votes. The relationship to the structural characteristics of regions is examined through correlation analysis at the district level. The results show that the Czech party system did not follow a linear trajectory from fragmentation to consolidation, but rather a cycle of stabilisation (1996-2006), the entry of new actors (2010-2017), bloc-level coordination (2021), and the dominance of a single actor. The mechanical effect of the electoral system is clearly visible, whereas the psychological effect is weaker and conditional on the specific configuration of competition. Nationalisation is high and stable in the long term; however, new parties also reach high...

Tato bakalářská práce kvantitativně analyzuje vývoj fragmentace a nacionalizace českého stranického systému ve volbách do Poslanecké sněmovny v letech 1996 až 2025 a posuzuje, do jaké míry lze z regionálně agregovaných dat identifikovat projevy strategické koordinace voličů. Práce vychází z institucionálních teorií volebních systémů, studií prostorové nacionalizace a literatury o strategickém hlasování v postkomunistických demokraciích. Pracuji s efektivním počtem stran, S-F ratio, indexem nacionalizace odvozeným z Giniho koeficientu a podílem propadlých hlasů. Vztah k strukturálním charakteristikám regionů zachycuji korelační analýzou na úrovni okresů. Výsledky ukazují, že český stranický systém neprošel lineární trajektorií od fragmentace ke konsolidaci, ale spíše cyklem stabilizace (1996-2006), vstupu nových subjektů (2010-2017), blokové koordinace (2021) a dominance jednoho aktéra. Mechanický efekt volebního systému je zřetelný, zatímco psychologický efekt je slabší a podmíněný konkrétní konfigurací soutěže. Nacionalizace je vysoká a dlouhodobě stabilní, vysokých hodnot ovšem dosahují i nové strany, což oslabuje její vazbu na etablovanost. Nejstabilnější vztah k hlasové fragmentaci má vzdělanostní struktura okresů a v některých obdobích nezaměstnanost. Podobu české stranické soutěže tedy nelze...