Vývoj postavení Prezidenta ČSR od roku 1918 do roku 1992

Abstract

of the Bachelor's Thesis: The Development of the Position of the President of Czechoslovakia from 1918 to 1992 The thesis analyzes the development of the constitutional and de facto position of the President of Czechoslovakia from the establishment of the state in 1918 to the dissolution of the Czechoslovak federation on 31 December 1992. It traces the transformations of the presidential office in democratic, authoritarian, occupation, communist, and transitional contexts, linking the legal framework with political practice. The main research question asks under what conditions the formal powers of the president translated into actual political power. The thesis demonstrates that the strength of the presidency was determined not only by the constitutional text, but primarily by the relationship between formal powers, sources of legitimacy, and the real center of power within a given regime. In democratic periods, the president could act mainly as a moderator and a stabilizing authority, whereas in the communist regime his de facto power was derived chiefly from the overlap between the presidential office and the party center. The critical moments of 1938, 1948, 1968, and 1989-1992 show that the gap between legal form and political reality was most pronounced in times of crisis. Author: Milan Sameš.

Bakalářské práce: Vývoj postavení prezidenta ČSR od roku 1918 do roku 1992. Práce analyzuje vývoj ústavního a faktického postavení prezidenta Československa od vzniku státu v roce 1918 do zániku československé federace ke 31. 12. 1992. Sleduje proměny prezidentské funkce v demokratickém, autoritativním, okupačním, komunistickém a transformačním kontextu a propojuje právní rámec s politickou praxí. Hlavní výzkumná otázka zní, za jakých podmínek se formální pravomoci prezidenta promítaly do faktické politické moci. Práce ukazuje, že síla prezidentství nebyla dána pouze ústavním textem, ale především vztahem mezi formálními pravomocemi, zdroji legitimity a skutečným mocenským centrem daného režimu. V demokratických obdobích mohl prezident působit zejména jako moderátor a stabilizační autorita, zatímco v komunistickém režimu byla jeho faktická síla odvozena hlavně od překrytí prezidentské funkce se stranickým centrem. Kritické momenty z let 1938, 1948, 1968 a 1989-1992 ukazují, že rozdíl mezi právní formou a politickou realitou se nejvýrazněji projevoval v krizových situacích. Autor: Milan Sameš.