Squatting a obnova berlínské čtvrti Kreuzberg SO 36 v letech 1979-1987

Abstract

This thesis examines the relationship between squatters and the institution Internationale Bauausstellung (IBA) during the renewal process of the Berlin quarter Kreuzberg SO 36 between the years 1979-1987. The postwar reconstruction of Europe did not have one unified approach; in industrial cities faced a housing shortage, to which some responded by occupying vacant buildings. The demographic composition of SO 36 was specific. It consisted of students, long-term residents from pre-war period and immigrants from Southern Europe, largely due to low rents. The area contained many historical buildings that were supposed to be demolished and replaced by new houses. However, many of them were preserved thanks to the squatters, who often initiated renovations themselves at their own expense. Over the time, large-scale demolition was replaced by "careful urban renewal" under IBA, which partly formalized squatter's activities. IBA also took social and environmental aspects into account. The aim of thesis is to analyze how cooperation between squatters and IBA functioned, specifically whether it was in the form of cooptation, cooperation or resistance to IBA's proposals. The research uses process-tracing to reconstruct events and identify causal links between planning and the outcomes of the urban renewal....

Diplomová práce se zabývá vztahem mezi squattery a institucí Internationale Bauausstellung (dále jen IBA) v rámci obnovy berlínské čtvrti Kreuzberg, konkrétně její část SO 36, mezi lety 1979-1987. Poválečná obnova Evropy neměla jednotný přístup; v industriálních městech ji provázela bytová nouze, na kterou reagovali někteří občané obsazením prázdných budov. Demografické složení SO 36 bylo specifické. Žili tu studenti, starousedlíci z předválečné doby, a také přistěhovalci z jižní Evropy, a toto složení bylo dané levnými nájmy. V SO 36 se nacházela spousta historických budov, které měly být stržené a namísto nich měly být vystavěny nové objekty. Díky squatterům se však spousta původních budov zachovala, protože často začali s obnovami sami, na vlastní náklady. Postupně se začalo přecházet od plošných demolic k tzv. "šetrné obnově města" pod záštitou IBA, čímž se práce squatterů institucionalizovaly. IBA zároveň zohledňovala sociální a enviromentální aspekty v daných oblastech. Cílem práce je zjistit, jak probíhala spolupráce mezi squattery a IBA, tedy zda to byla kooptace squatterů do plánování, rovnocenná kooperace nebo naopak docházelo k rezistenci vůči návrhům IBA. Při výzkumu využívám metodu process-tracing, která systematicky rekonstruuje sled událostí a identifikuje kauzální mechanismy a kroky...