Regional Climate Regimes: Sub-national Approaches to Climate Change in North America

Abstract

The concept of climate clubs is a possible response to collective action problems in global climate governance, particularly regarding free-riding. Climate club model by Nordhaus (2015), emphasizes the use of external trade sanctions as the primary enforcement mechanism, arguing that voluntary coalitions without penalties will remain vulnerable to defection. This thesis examines two North American subnational emissions trading initiatives, the Regional Greenhouse Gas Initiative (RGGI) and the Western Climate Initiative (WCI), as empirical test cases for Nordhaus' climate club framework in a context where trade sanctions are legally unavailable to subnational actors. Using a deductive theory-testing approach, the thesis evaluates three theoretical expectations derived from Nordhaus' model against the empirical record of both initiatives, focusing on institutionalization, club benefits, enforcement mechanisms, and membership outcomes. The analysis finds that both initiatives generate genuine club goods that create real incentives for participation and measurable costs of exit. However, these benefits proved insufficient to prevent membership changes when political conditions changed, confirming Nordhaus' warning about the fragility of voluntary coalitions. The only case where exit carried meaningful...

Koncept klimatických klubů představuje možnou odpověď na problémy kolektivního jednání v rámci globálního řízení v oblasti klimatu, zejména pokud jde o jev černého pasažéra (free- riding). Model klimatického klubu od Nordhause (2015) klade důraz na využití vnějších obchodních sankcí jako primárního mechanismu vynucování a argumentuje, že dobrovolné koalice bez sankcí zůstanou náchylné k odchodu. Tato práce zkoumá dvě severoamerické subnárodní iniciativy v oblasti obchodování s emisemi, Regional Greenhouse Gas Initiative (RGGI) a Western Climate Initiative (WCI), jako empirické testovací případy pro Nordhausův rámec klimatického klubu v kontextu, kde obchodní sankce nejsou pro subnárodní aktéry právně dostupné. Pomocí deduktivního přístupu k testování teorie tato práce hodnotí tři teoretická očekávání odvozená z Nordhausova modelu ve srovnání s empirickými záznamy obou iniciativ, přičemž se zaměřuje na institucionalizaci, výhody klubu, vynucovací mechanismy a výsledky členství. Analýza zjistila, že obě iniciativy generují skutečné klubové statky, které vytvářejí reálné pobídky k účasti a měřitelné náklady na vystoupení. Tyto výhody se však ukázaly jako nedostatečné k zabránění změnám v členství, když se změnily politické podmínky, což potvrzuje Nordhausovo varování ohledně křehkosti dobrovolných...