Reading the Urban Matter of Zlín: Architecture, Space and Collective Memory

Abstract

This thesis examines the links between the collective memory of Zlín residents and the architectural and urban design of the city. It explores how people's accounts of their experience of the city relate to the material reality of the buildings and public spaces in their specific arrangement, with reference to functionalism and the era of Tomáš Baťa. This dual testimony was examined through the accounts of Zlín's residents, which were collected using semi- structured interviews and snowball sampling to select interviewees. Visual material was also an important part of the methodology. The findings suggest that processuality is embedded not only in local narratives but also in the form and stories of the material aspects of the city. Urban space and the people within it do not exist at a single point in time, but rather within a continuum; consequently, the study of the city is a multi-layered phenomenon in which multiple temporalities inevitably intertwine. The physical space of Zlín was described by the participants as a key component of their existential anchoring within the space. The specific form of the city and the narrative surrounding it play an instrumental role in how residents understand their own experience of daily life within it and their sense of self.

Tato diplomová práce se zaobírá zkoumáním vazeb kolektivní paměti obyvatel města Zlína k jeho architektonickému a urbánnímu uspořádání. Klade si otázku, jak jsou k sobě vztahována svědectví lidí o zakoušení města a svědectví staveb i prostranství v jejich konkrétním uspořádání s odkazem na funkcionalismus a dobu Tomáše Bati. Toto dvojí svědectví bylo zkoumáno prostřednictvím výpovědí obyvatel Zlína, které byly shromážděny metodou polostrukturovaných rozhovorů a snowball-sampling výběrem komunikačních partnerů. Důležitou součástí metodologie byl také vizuální materiál. Ze zjištění vyplývá, že procesualita je obsažena nejen v narativech místních, ale též v podobě a příbězích matérie města. Urbánní prostor a lidé v něm neexistují v časovém bodě, nýbrž v kontinuu, a proto je zkoumání města mnohovrstevnatým fenoménem, v němž se nevyhnutelně prolíná vícero temporalit. Hmotný prostor Zlína byl výpověďmi participantů dotazování konotován jako klíčová součást existenciálního ukotvení sebe samých v prostoru. Konkrétní podoba města a narativ o něm sehrávají nezastupitelnou roli v tom, jak obyvatelé rozumí vlastnímu zakoušení každodennosti v něm i sobě samým.