Opozice v ČSSR a NDR po roce 1968: srovnání cesty do opozice, vzájemného vnímání a pohledů bezpečnostních orgánů

Abstract

Předkládaná práce se věnuje srovnání protirežimního jednání v ČSSR a NDR po roce 1968. Jde o komparativní studii, která se soustřeďuje především na tři základní tematické oblasti. Nejedná se však o ucelený přehled dějin opozičního hnutí ve srovnávaných zemích. Po nástinu stavu bádání, přiblížení základních archivních pramenů a následně i metodiky vypracování této práce, se autor zaměřuje na otázku typologizace protirežimního jednání. Důraz je přitom kladen na potřebu vzájemného propojení kategorizačních pokusů s individuálními aspekty opozičního postoje. Značná pozornost je věnována rovněž otázce společenského zakotvení opozičního jednání a hledání klíčových faktorů přerodu společenského odmítání v opozici. V rámci prvního tematického okruhu odpovídá autor práce na otázku, co vlastně vedlo jedince k rozhodnutí, angažovat se proti režimu KSČ resp. SED. Mnoho prostoru je tak věnováno komparaci rozličných předpokladů protirežimního jednání v obou zemích s cílem zmapovat složitost opoziční cesty. Na základě provedených rozhovorů, materiálů státně bezpečnostní a opoziční provenience a v neposlední řadě odborných textů a zveřejněných pamětí posuzuje autor vliv rodinného prostředí, individuálních a sociálních předpokladů, zákona akce a reakce, skupinové dynamiky a konečně také význam historických událostí a zlomů...

This thesis as submitted has been devoted to comparison of anti-regime activities in the Czechoslovak Socialist Republic (CSSR) and in the German Democratic Republic (GDR) after 1968. It does not represent a complete survey of opposition movements in the countries subjected to comparison; more likely, it should be a comparative study focused essentially to three fundamental thematic fields. Following the outline of state of contemporary research in the matter, a survey of major (principal) archive sources and, last but not least, the methodology of elaboration of this theses, the author has been focused at the issue of typology of the anti-regime activities, without aiming to expand further the typological scale with new terms, for that one seems to be rich enough already. Rather, it accents the needs of mutual interconnection of these categorisation attempts with some individual aspects of the opposition conduct. Consequently, proper attention has been devoted to the issue of social anchoring of the opposition activities, as well as to a search of key factors of transformation; of a rebirth, in fact, of social refusal into opposition as such.