Umělecká tvorba v době algoritmů

Abstract

This thesis examines the use of social media by Czech visual artists in the context of contemporary artistic practice. Using qualitative research, it explores their experiences and attitudes towards social media, focusing on strategies for increasing the visibility of artistic work and reflections on the influence of digital platforms on the creative process. The research is based on semi-structured interviews with selected respondents. The thesis consists of theoretical, methodological, and empirical parts. The theoretical part introduces the development of social media, the transformation of art distribution, and the role of algorithms. The methodological part describes the research design and data analysis, which was conducted using the principles of grounded theory. The empirical part contains an analysis of interviews with respondents. The results show that social media are primarily perceived as tools for presentation and communication, while the creative process itself remains largely autonomous. The relationship to digital platforms is characterized by a combination of perceived benefits and limitations, particularly in relation to algorithmically determined visibility. The thesis contributes to an understanding of how digital platforms are used within artistic practice.

Diplomová práce se zabývá využíváním sociálních sítí českými vizuálními umělci a umělkyněmi v kontextu současné umělecké praxe. Zaměřuje se na způsoby jejich využívání, strategie zviditelňování tvorby a reflexi vlivu digitálních platforem na tvůrčí proces. Práce využívá kvalitativní výzkum a prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s vybranými respondenty zkoumá jejich zkušenosti a postoje. Práce se skládá z teoretické, metodologické a empirické části. Teoretická část představuje vývoj sociálních sítí, proměnu distribuce umění a roli algoritmů. Metodologická část popisuje výzkumný postup a analýzu dat, která byla provedena s využitím principů zakotvené teorie. Empirická část obsahuje analýzu rozhovorů s respondenty. Výsledky ukazují, že sociální sítě jsou vnímány především jako nástroj prezentace a komunikace, zatímco samotná tvorba zůstává převážně autonomní. Vztah k digitálním platformám je zároveň charakterizován kombinací vnímaných přínosů i omezení, zejména v souvislosti s algoritmickým řízením viditelnosti. Práce přispívá k porozumění využívání digitálních platforem v rámci umělecké praxe.