Neviditelná péče. Lidská práva neformálně pečujících o osoby se zdravotním znevýhodněním

Abstract

Invisible Care. Human Rights of Informal Carers for Persons with Disabilities Abstract. Key words: care, disability, human rights This thesis examines care for persons with disabilities in its broad social and human rights context. In the Czech Republic, there has been a long-standing lack of accessible and appropriate social care services, with the system largely relying on informal care provided at home without adequate state support. This has significant health, social and legal consequences for carers. In the absence of sufficient social services, long-term hospitalisation of persons with disabilities in psychiatric institutions without therapeutic necessity often serves as a substitute solution. At the same time, deinstitutionalisation and the development of community-based services constitute binding obligations of the state under the CRPD. The Constitutional Court recognised the existence of a public subjective right to the availability of social care services. Subsequent case law, however, demonstrates that the established human rights standard is insufficient and, in combination with highly restrictive interpretation adopted by administrative courts, leads to practical unenforceability of this right. Soft constitutionalisation therefore fails to provide a sufficient basis for effective protection...

Neviditelná péče. Lidská práva neformálně pečujících o osoby se zdravotním znevýhodněním Abstrakt. Klíčová slova: péče, zdravotní znevýhodnění, lidská práva Diplomová práce se zabývá péčí o osoby se zdravotním znevýhodněním v jejím širokém sociálním a lidskoprávním kontextu. V České republice dlouhodobě přetrvává nedostupnost vhodných služeb sociální péče, přičemž systém se opírá o neformální péči zajišťovanou v domácím prostředí bez adekvátní podpory státu. To má pro pečující závažné zdravotní, sociální i právní dopady. Nedostatek sociálních služeb alternativně nahrazují dlouhodobé hospitalizace v psychiatrických nemocnicích bez terapeutické nutnosti. Deinstitucionalizace a rozvoj komunitních služeb jsou přitom podle CRPD mezinárodněprávním závazkem státu. Ústavní soud dovodil existenci veřejného subjektivního práva na dostupnost služeb sociální péče. Následná soudní praxe však ukazuje, že nastavený lidskoprávní standard je nedostatečný a v kombinaci s vysoce restriktivním výkladem správních soudů vede k faktické nevymahatelnosti tohoto práva. Měkká konstitucionalizace judikaturou tak neposkytuje dostatečný základ pro efektivní ochranu a reálný přístup k sociálním službám. Práce normativně argumentuje pro zakotvení autonomního ústavního práva na péči a podporu v Listině základních práv a svobod, které by v...