Analýza krizové komunikace Církve římskokatolické v kauze odvolání Marka Váchy

Abstract

This bachelor's thesis examines the crisis communication of ecclesiastical institutions in the case of the dismissal of priest Marek Vácha from the Academic Parish Prague in 2025. The author first situates crisis communication within the field of public relations, defining the theoretical foundations of crisis communication and the specifics of strategic communication in an ecclesiastical setting. In the practical part, the author combines a qualitative semiotic- structural analysis of official statements with a quantitative content analysis of the media coverage of the case. The aim of this approach is to decode the communication strategies employed as the crisis unfolded and to evaluate their effectiveness. The research reveals that the institution's initial communicative passivity deepened the crisis. While the subsequent confrontational rhetoric managed to transform the initial criticism into a more complex debate, it failed to end the tension. Successful de-escalation was achieved only by the final reputation repair strategy, which was based on mutual apology and reconciliation. Ultimately, the thesis confirms that within a church context, authentic dialogue and the acceptance of responsibility are more effective tools than the authoritative enforcement of legal norms.

Tato bakalářská práce zkoumá krizovou komunikaci církevních institucí v případu kauzy odvolání kněze Marka Váchy z Akademické farnosti Praha z roku 2025. Autor nejprve zasazuje krizovou komunikaci do oboru public relations, definuje teoretické základy krizové komunikace a specifika strategické komunikace v církevním prostředí. V praktické části práce autor kombinuje kvalitativní sémioticko-strukturální analýzu oficiálních prohlášení s kvantitativní obsahovou analýzou mediálního pokrytí kauzy. Cílem tohoto postupu je rozklíčovat použité komunikační strategie během jejího vývoje a zhodnotit jejich efektivitu. Výzkum ukazuje, že počáteční komunikační pasivita instituce krizi nejprve prohloubila. Následná konfrontační rétorika sice dokázala transformovat původní kritiku v komplexnější debatu, avšak napětí neukončila. K úspěšné deeskalaci vedla až závěrečná strategie obnovy reputace, založená na vzájemné omluvě a smíření. Práce tak v závěru potvrzuje, že v církevním kontextu je autentický dialog a přijetí odpovědnosti efektivnějším nástrojem než autoritativní prosazování právních norem.