Možnosti zavádění supervize v Hasičském záchranném sboru České republiky: pilotní projekt individuální supervize pro střední management

Abstract

This bachelor's thesis, The Possibilities of Introducing Supervision in the Fire Rescue Service of the Czech Republic: A Pilot Project of Individual Supervision for Middle Management, examines the initial phase of an organizational change process. It focuses on the beginnings and the development of introducing supervision into an environment where there is almost no prior experience with it and which is strongly shaped by its own organizational culture. The thesis shows under what conditions supervision may become understandable, legitimate, and organizationally feasible in this specific setting. The research is designed as a qualitative case study with elements of action research. It is based on participant observation, document analysis, and a supplementary semi-structured interview. The findings show that the introduction of supervision in the Fire Rescue Service proceeds as a gradual, negotiated, and continuously adjusted process. An important role is played by the organizational culture, the language through which the project is communicated, contracting, the support of specific actors, and the pilot/limited format of the project. The thesis concludes that introducing supervision in this environment requires sensitivity and careful adaptation to the culture of the organization, the pace of the setting,...

Bakalářská práce Možnosti zavádění supervize v Hasičském záchranném sboru České republiky: pilotní projekt individuální supervize pro střední management sleduje iniciační fázi procesu změny v organizaci. Zaměřuje se na počátky a vývoj zavádění supervize v prostředí, kde s ní dosud není téměř žádná zkušenost a které je výrazně utvářeno vlastní organizační kulturou. Práce ukazuje, za jakých podmínek může být supervize v tomto prostředí srozumitelná, legitimní a organizačně průchodná. Výzkum je koncipován jako kvalitativní případová studie s prvky akčního výzkumu. Vychází z participačního pozorování, analýzy dokumentů a doplňujícího polostrukturovaného rozhovoru. Zjištění ukazují, že zavádění supervize v HZS probíhá jako postupný, vyjednávaný a průběžně usměrňovaný proces. Významnou roli v něm hraje kultura HZS, jazyk, kterým je projekt komunikován, kontraktace, podpora konkrétních aktérů a pilotní, omezený formát projektu. Z práce vyplývá, že zavádění supervize v prostředí HZS vyžaduje vnímavost a citlivé přizpůsobení kultuře organizace, tempu prostředí a praktickým možnostem realizace.