Proti systému: Populismus, antisystém a odpor v čase polykrize

Abstract

Populism is a widely discussed concept in contemporary public and academic debate. However, it often serves as a subject to conceptual overstretch and inconsistent usage. To ensure its internal coherence, it is necessary to analyze its internal structure as well as to compare it with other concepts operating alongside it in the contemporary political space. Populism does not function in a vacuum within European societies but rather enters into specific interactions with both anti-populist and anti-system spaces. This thesis analyzes anti-system, populist, and anti- populist actors in Czechia and in the eastern regions of the Federal Republic of Germany in recent years, a period characterized as one of polycrisis. These two territories represent examples of post-communist landscapes, where political actors have evolved in distinct ways since 1989. By combining quantitative statistical and qualitative methods, the thesis examines extremist actors, political movements, and political parties that correspond to the three ideological spaces under study. The analysis concludes that the activities of political movements and parties can only be considered similar to a certain extent, as institutional frameworks play a crucial role alongside historical experience. The studied territories differ in the degree...

Populismus je široce diskutovaným konceptem v současné veřejné i odborné debatě. Podléhá však častému konceptuálnímu natahování i nejednotnému užití. Pro zajištění jeho vnitřní koherence je třeba analyzovat jeho vnitřní strukturu, ale také jej srovnat s ostatními koncepty, které vedle něj operují v soudobé politické sféře. Populismus totiž v evropských společnostech nefunguje ve vakuu, ale dostává se do specifických interakcí s antipopulistickým a antisystémovým prostorem. Práce analyzuje antisystémové, populistické a antipopulistické aktéry v České republice a východních regionech Spolkové republiky Německo v posledních letech, které jsou charakterizovány jako doba polykrize. Tato dvě teritoria totiž slouží jako příklady postkomunistických prostorů, kde se po roce 1989 specificky vyvíjeli političtí aktéři. Práce pak kombinací užití kvantitativních statistických a kvalitativních metod analyzuje extrémní hnutí, politická hnutí a politické strany, které odpovídají třem zkoumaným ideovým prostorům. Dochází k závěru, že aktivity politických hnutí a stran lze jako podobné vnímat pouze do určité míry, protože vedle historické zkušenosti hraje zásadní roli i institucionální nastavení. Zkoumaná teritoria se liší v míře spolupráce mezi antisystémovými aktéry navzájem, ale také v síle jednotlivých...