Deep Learning for Gene Expression Prediction from Histology Slide
Hluboké učení pro předpovídání genové exprese z histologických snímků
bakalářská práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/210311Identifikátory
SIS: 290923
Kolekce
- Kvalifikační práce [22301]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Hoksza, David
Fakulta / součást
Přírodovědecká fakulta
Obor
Bioinformatika
Katedra / ústav / klinika
Katedra buněčné biologie
Datum obhajoby
16. 6. 2026
Nakladatel
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakultaJazyk
Angličtina
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
prostorová transkriptomika, hluboké učení, genová exprese, roztroušená skleróza, predikce, lézeKlíčová slova (anglicky)
spatial transcriptomics, deep learning, gene expression, multiple sclerosis, prediction, lesionPredikce prostorově rozlišené genové exprese přímo ze snímků barvených hematoxyli- nem a eosinem (H&E) nabízí nákladově a časově efektivní alternativu k tradiční prosto- rové transkriptomice. V této práci jsou vyhodnoceny architektury hlubokého učení, jako například EfficientNet-B3 a ResNet-50, s využitím rozsáhlého souboru dat obsahujícího přibližně 164 000 spotů od dárců s roztroušenou sklerózou. Hlavním přínosem tohoto výzkumu je aplikace těchto metod na mozkovou tkáň, což představuje nové využití v rámci této specifické oblasti. Tato volba typu tkáně poskytuje zásadní vhled do poten- ciálu generalizace prediktivních modelů napříč komplexními biologickými prostředími. Zjištění, validovaná pomocí Pearsonova korelačního koeficientu, potvrzují úspěšnou re- konstrukci prostorových molekulárních profilů. Tento výzkum vytváří robustní výpočetní rámec, který efektivně propojuje klasickou histologii a vysokodimenzionální molekulární patologii.
Predicting spatially resolved gene expression directly from hematoxylin and eosin (H&E) stained images offers a cost- and time-effective alternative to traditional spatial transcriptomics. In this work, deep learning architectures, such as EfficientNet-B3 and ResNet-50, are evaluated using a large-scale dataset of approximately 164,000 spots from Multiple Sclerosis donors. A primary contribution of this research is applying these methods to brain tissue, representing a novel application within this specific field. This choice of tissue type provides critical insights into the generalization potential of predictive models across complex biological environments. Findings, validated via the Pearson Correlation Coefficient, confirm the successful reconstruction of spatial molecular profiles. This research establishes a robust computational framework, effectively bridging classical histology and high-dimensional molecular pathology.
