Oděv jako zkušenost

Abstract

This master's thesis explores clothing as a sensory and aesthetic experience whose significance extends beyond outward appearance and changing fashion trends. The research is grounded in the shared experiences of cancer patients, for whom the possibility of choosing comfortable and personally meaningful clothing significantly shaped their lived experience and their relationship to themselves. The theoretical framework of the thesis is based primarily on John Dewey's concept of experience and Richard Shusterman's somaesthetics, complemented by the socio-cultural perspectives of Georg Simmel, Gilles Lipovetsky, and Roland Barthes. The thesis argues that dressing may be understood as an emergent whole in which the body, environment, sensory perception, emotions, and meaning are intricately intertwined. In this sense, clothing can be seen as a medium that co-constitutes human experience as well as self-understanding. Particular attention is devoted to the expressive function of clothing, its relation to aesthetic experience, and ways of approaching it as a somaesthetic practice. The thesis also includes a reflection on the workshop Somaesthetics and Design, held in Aarhus in 2025, which further develops the understanding of clothing as a multisensory and meaning-producing element of everyday life. The...

Diplomová práce pojednává o oděvu jako smyslové a estetické zkušenosti, přičemž její role překračuje sféru vnější podoby a módních proměn. Podnětem k této práci jsou společně sdílené prožitky onkologických pacientů. Možnost zvolit si příjemný a komfortní oděv u nich citelně formovala podobu prožívání sebe sama. Teoretické ukotvení práce zakládají zejména koncepce zkušenosti Johna Deweyho a somaestetika Richarda Shustermana. Tyto teorie jsou rozšířeny o sociokulturní hlediska Georga Simmela, Gillese Lipovetského a Rolanda Barthese. Práce poukazuje na to, že odívání lze nahlížet jako utvářející se celek, v jehož rámci se prolíná tělo, prostředí, smyslovost, emoce a význam. Dále pak práce naznačuje, že oděv se může stávat médiem, které pomáhá utvářet zkušenost člověka i jeho vztah k sobě. Samostatná pozornost je soustředěna na expresivní funkci oděvu, jeho vztah k estetické zkušenosti a způsoby jeho nahlížení jako somaestetické praxe. Do práce je také zahrnuta reflexe workshopu Somaestetika a design konaného v Aarhusu v roce 2025. Tato reflexe posiluje promýšlení oděvu jako vícesmyslového a významotvorného prvku každodennosti. Práce dospívá k poznání, že oděv není pouze funkční či reprezentativní součástí života. Může se rovněž stát nosným nástrojem orientace ve světě, sebepoznání, životní stability i...