Československo-gruzínské diplomatické vztahy v období Gruzínské demokratické republiky (1918-1921): Osobnost Jaroslava Svatoše-prvního československého konzula v Gruzii

Abstract

This dissertation examines the development of Czechoslovak-Georgian diplomatic relations between 1918 and 1921 through the life and activities of Jaroslav Svatoš (1871-1932), a teacher, directer of secondary schools, cultural activist and chairman of the Czechoslovak National Union in Tiflis and later Honorary Consul of the Czechoslovak Republic in Georgia. The study aims to reconstruct and interpret Svatoš's role within the broader political, cultural, and social frameworks of the South Caucasus and Czechoslovak foreign policy. His long-term engagement in the multicultural environment of Tiflis makes him a unique figure who transcended the position of an expatriate and became an intermediary between two newly formed European states. The dissertation is based on extensive analysis of ego-documents (Svatoš's memoirs from 1927), period press, archival materials from the Czech Republic, Georgia and Italy, and above all on a critical examination of the archival collection Tiflis, Josef Svatoš, Political Reports, 1921 held at the Archives of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic. These documents constitute a previously unused set of diplomatic reports capturing the fall of the Democratic Republic of Georgia in Feburary 1921, the subsequent Sovietization of the country, and the...

Disertační práce se zabývá vývojem československo-gruzínských diplomatických vztahů v letech 1918-1921, a to prostřednictvím osobnosti Jaroslava Svatoše (1871-1932), pedagoga, ředitele středních škol, předsedy Čechoslovácké národní jednoty v Tiflisu a později honorárního konzula Československé republiky v Gruzii. Práce si klade za cíl rekonstruovat a interpretovat jeho působení v širších politických, kulturních a sociálních kontextech dějin jižního Kavkazu a československé politiky. Svatošova osobnost, dlouhodobě spjatá s prostředím multikulturního Tiflisu, představuje jedinečný příklad aktéra, který překročil roli emigranta a stal se prostředníkem mezi dvěma státy vstupujícími do meziválečné Evropy. Práce je založena na obsáhlé analýze ego-dokumentů (Svatošových pamětí z roku 1927), na studiu dobového tisku, archivních pramenů v České republice, Gruzii a Itálii a především na kritickém rozboru fondu Tiflis, Josef Svatoš, Politické zprávy, 1921 uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Tyto dokumenty představují dosud nevyužitý soubor diplomatických zpráv zachycujících pád Gruzínské demokratické republiky v únoru 1921, následnou sovětizaci Gruzie a proměnu Svatošovy role z komunitního představitele v oficiálního zástupce Československé republiky. Práce se věnuje třem...