Vývoj vztahů Československa a Izraele mezi lety 1947-1953 pod vlivem Sovětského svazu

Abstract

This bachelor thesis analyzes the transformation of Czechoslovak-Israeli relations between 1947 and 1953 and examines how this development was determined by foreign policy and ideological interests of the Soviet Union. The analysis utilizes the theoretical framework of transcolonialism and the triangulation of identities to explain Czechoslovakia's position as a periphery, alongside the theory of securitization to uncover the mechanisms through which Zionism was portrayed as a threat to the state. Methodically, the research relies on the analysis of contemporary press, supplemented by secondary sources reflecting the political and military relations between Czechoslovakia, the Soviet Union, and Israel. The main findings of the thesis demonstrate that the initial Czechoslovak support for Zionism in 1947-1948 was a result of a strategic calculation by the Soviet Union aimed at weakening British imperialism, rather than merely an expression of national sympathies. The subsequent shift toward open hostility, culminating in the political trial of Rudolf Slánský, was a consequence of the total alignment of Czechoslovak policy with Stalinist anti-Zionism and antisemitism after Israel began to orient itself toward Western powers. The significance of the work lies in revealing the mechanisms through which...

Tato bakalářská práce analyzuje proměnu československo-izraelských vztahů v letech 1947- 1953 a zkoumá, jakým způsobem byl tento vývoj determinován zahraničněpolitickými a ideologickými zájmy Sovětského svazu. K analýze je využit teoretický rámec transkolonialismu a triangulace identit k vysvětlení pozice Československa jako periferie a teorie sekuritizace k odhalení mechanismů, jimiž byl sionismus vykreslen jako hrozba pro stát. Metodologicky se výzkum opírá o analýzu dobového tisku, doplněnou o sekundární prameny reflektující politické a vojenské vztahy mezi Československem, Sovětským svazem a Izraelem. Hlavní zjištění práce ukazují, že počáteční československá podpora sionismu v letech 1947- 1948 byla výsledkem strategického kalkulu Sovětského svazu s cílem oslabit britský imperialismus, nikoliv pouze projevem národních sympatií. Následný obrat k otevřenému nepřátelství, vrcholící politickým procesem s Rudolfem Slánským, byl důsledkem úplného přizpůsobení československé politiky stalinistickému antisionismu a antisemitismu poté, co se Izrael začal orientovat na západní mocnosti. Význam práce spočívá v odhalení mechanismů, kterými imperiální centrum ovládalo svou periferii a jakým způsobem byla v kontextu začínající studené války uměle konstruována identita "sionistického spiknutí".