Amsterodamská smlouva a nedostatečná institucionální reforma Evropské unie

Abstract

This bachelor thesis examines the reasons for the limited success of the European Union's institutional reform during the negotiations at the Intergovernmental Conference on the Treaty of Amsterdam in 1996 and 1997. The text focuses on the positions of five selected member states (Germany, France, the United Kingdom, Belgium, and Denmark) regarding four main items of the agenda: the number of members of the European Commission, the weighting of votes in the Council of the European Union, the extension of qualified majority voting, and the strengthening of the European Parliament's powers through the co-decision procedure. The thesis is designed as a disciplined-configurative case study utilizing the theoretical concepts of liberal and new intergovernmentalism. Furthermore, the work is based on a content analysis of documents and provides a comparison of member states' positions. The analysis demonstrates that a more profound institutional reform was hindered by significant differences in the national preferences of member state governments and their reluctance to make painful compromises in a situation where the expected enlargement of the Union was still relatively distant, and the urgency to adapt the institutions was therefore low. Significant success was achieved only in the case of the...

Tato bakalářská práce zkoumá příčiny omezeného úspěchu institucionální reformy Evropské unie v rámci vyjednávání na mezivládní konferenci o Amsterodamské smlouvě v letech 1996 a 1997. Text se zaměřuje na postoje pěti vybraných členských států (Německa, Francie, Velké Británie, Belgie a Dánska) ke čtyřem hlavním bodům projednávané agendy: počet členů Evropské komise, vážení hlasů v Radě Evropské unie, rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou a posílení pravomocí Evropského parlamentu skrze proceduru spolurozhodování. Práce je koncipována jako disciplinovaně konfigurativní případová studie využívající teoretické koncepty liberálního a nového intergovernmentalismu. Práce také vychází z obsahové analýzy dokumentů a provádí komparaci postojů členských států. Analýza ukazuje, že hlubší institucionální reformu znemožnily výrazné rozdíly v národních preferencích vlád členských států a jejich neochota k bolestivým kompromisům v situaci, kdy očekávané rozšíření Unie bylo ještě relativně vzdálené a naléhavost přizpůsobit tomu instituce byla tudíž nízká. Významnějšího úspěchu bylo dosaženo pouze u procedury spolurozhodování, což bylo umožněno příchodem nových levicových vlád ve Francii a Velké Británii a nižšími politickými náklady této změny pro vlády členských států.