Proměna Macronova diskurzu o evropské strategické autonomii 2017-2025

Abstract

The thesis focuses on the transformation of French President Emmanuel Macron's discourse on European Strategic Autonomy (ESA) between 2017 and 2025. The aim of the thesis is to analyse how this discourse, particularly in the field of security and defence, has evolved, as well as what meanings have been attributed to the concept of ESA in the periods 2017-2021 and 2022-2025, while also taking into account the changing security environment of Europe. This case study examines how the discourse is constructed over time and what transformations it has undergone in the given period, proceeding from the hypothesis that its urgency increased from 2022. The research is grounded in the theoretical framework of discursive institutionalism and several related concepts, which form the basis of the analytical categories that are applied to Macron's discursive outputs and speeches. These categories include ideas, threat narratives, and modality. The analysis demonstrates that Macron's discourse shifts from a long-term vision of European sovereignty towards a more specifically defined and relatively more urgent emphasis on the European Union's capacity to act autonomously across a broad range of areas, from defence to food. By linking discursive institutionalism with the concept of ESA, the thesis contributes to...

Práce se zabývá proměnou diskurzu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o evropské strategické autonomii (ESA) v letech 2017-2025. Cílem práce je zjistit, jak se tento diskurz, zejména v oblasti bezpečnosti a obrany, vyvíjel, jaké významy byly konceptu evropské strategické autonomie přisuzovány v jednotlivých obdobích diskurzu 2017-2021 a 2022-2025 a jak se do něj promítalo měnící se bezpečnostní prostředí Evropy. Případová studie dále vychází z předpokladu, že po roce 2022 došlo k posílení naléhavosti Macronova diskurzu. Teoreticky se výzkum opírá o rámec diskurzivního institucionalismu a související koncepty, které jsou jako kategorie aplikovány na diskurzivní výstupy a projevy prezidenta Macrona. Jsou jimi kategorie ideje, narativ hrozeb a modalita. Analýza ukazuje, že se Macronův diskurz posouvá od dlouhodobě formulované vize evropské suverenity ke konkrétněji vymezenému a naléhavějšímu důrazu na schopnost Evropské unie autonomně jednat v širokém spektru oblastí, od obrany po potraviny. Propojením diskurzivního institucionalismu s konceptem evropské strategické autonomie tak práce přispívá k dosavadním akademickým debatám, vztahujícím se k oběma těmto rovinám, které jsou převážně vedeny odděleně, a nabízí inovativní a ucelenou perspektivu pro porozumění tomu, jak je evropská strategická...