Ptačí diverzita na elevačním gradientu severočeských pohoří

Abstract

(EN) Elevational gradients of bird diversity have been widely studied in large tropical mountain systems since the 1960s, however, knowledge in smaller temperate ranges remains pretty scarce. I carried out a bird point-count census on 10 transects spanning from 400 to 1600 m a.s.l. in three middle-european mountain ranges. These included Krkonoše (Giant mts.), Jizerské hory and Krušné hory. The relationship between bird alpha diversity and elevation could be categorized as a low-elevation plateau with the biggest decrease of diversity above 1200 m a.s.l. (~treeline). Beta diversity showed a strong increase with elevation, as did the mean abundance of a species at a sampling point. Given this, high-elevation communities seem pretty patchy. Each point is aggregating a low number of species, however, these species are reaching high abundances on that point. At the same time, each point is aggregating different species. We suggest greater importance of horizontal habitat heterogeneity in open habitats in comparison with vertical heterogeneity of forest habitats. High-elevation communities also showed higher habitat specialization, lower proportion of sedentary birds and lower proportion of large birds. We have shown that elevational gradients are noticeable also in these smaller mountains.

(CZ) Elevační gradienty ptačí diverzity jsou tématem široce zkoumaným ve velkých tropických pohořích od 60. let minulého století, avšak v menších temperátních horách zůstává podoba gradientů zahalena tajemstvím. Provedl jsem bodové sčítání ptáků na 10 transektech pokrývajících rozsah od 400 do 1600 m n. m. v Krkonoších, Krušných a Jizerských horách. Průběh alfa diverzity v nadmořské výšce lze kategorizovat jako tzv. low-elevation plateau s největším poklesem diverzity od výšky 1200 m n. m., tedy přibližně od hranice lesa. Beta diverzita s elevací naopak silně rostla, stejně tak průměrná abundance jedinců jednoho druhu na pozorovacím bodě. Tato zjištění naznačují výraznější mozaikovitost horských populací. Na každém bodě se shlukuje mnoho jedinců malého množství druhů, mezi jednotlivými body jsou však tyto druhy značně odlišné. Zmíněný fenomén se snažím vysvětlit pomocí většího významu horizontální heterogenity horských bezlesých habitatů oproti značné vertikální heterogenitě lesa. Horská společenstva se zároveň ukázala jako více habitatově specializovaná, s menším zastoupením tažných ptáků a nižší proporcí velkých druhů. Ukázalo se, že elevační trendy ptačí diverzity jsou pozorovatelné i na nízkých českých gradientech.