Vliv přikrmování veřejností na přežívání a šíření invazních druhů živočichů

Abstract

Biological invasions represent one of the greatest threats to global biodiversity. However, the human role in the invasion process does not end with the introduction of a species to a new territory: humans can influence whether a given species becomes naturalized or even begins to spread. Although the human role in this process is fundamental, it has not received adequate attention until now. This also applies to supplementary wildlife feeding, even though it could be crucial for certain introduced species. Feeding creates a socioecological paradox: while it represents a connection to nature for the public and evokes a sense of helping animals, from the perspective of invasion biology, it is a significant factor facilitating the establishment and spread of non-native species in a new environment. The aim of this work is to analyze the mechanisms through which human-provided food can facilitate or already demonstrably facilitates the overcoming of environmental barriers and the naturalization of these non-native species. These mechanisms include higher reproductive success and survival. Furthermore, ethological changes induced by feeding, such as habituation, shifts in spatial behavior, or increased levels of aggression, are examined. Attention is also paid to public attitudes toward charismatic...

Biologické invaze představují jednu z největších hrozeb pro globální biodiverzitu. Role člověka v invazním procesu však nekončí pouze zavlečením druhu na nové území: mohou ovlivnit, zda daný druh zdomácní, či se dokonce začne šířit. Přestože je role člověka v tomto procesu zcela zásadní, doposud jí nebyla věnována patřičná pozornost. Platí to i pro přikrmování živočichů, ačkoliv by mohlo být pro některé zavlečené druhy klíčové. Přikrmování vytváří socioekologický paradox: zatímco pro lidi představuje kontakt s přírodou a zároveň v nich vzbuzuje pocit, že zvířatům pomáhají, z pohledu biologie invazí je to důležitý faktor usnadňující nepůvodním druhům usídlení a šíření v novém prostředí. Cílem této práce je analyzovat mechanismy, kterými lidmi poskytovaná potrava může usnadňovat nebo již prokazatelně usnadňuje překonávání bariér nového prostředí a naturalizaci těchto nepůvodních druhů. Mezi tyto mechanismy patří vyšší reprodukční úspěšnost i přežívání. Dále jsou zkoumány etologické změny vyvolané přikrmováním, jako je habituace, změna prostorového chování či zvýšená míra agrese. Pozornost je věnována také postojům veřejnosti k charismatickým invazním druhům a hodnocení efektivity osvěty a restrikcí, které by měly lidem v přikrmování zamezit. Klíčová slova Nepůvodní druhy, přikrmování, biologické...