Struktura a funkce NK buněčných receptorů z rodiny NKR-P1

Abstract

NK cells form an important part of the immune system, which enables the connection between its innate and adaptive part. The function of this cell type is regulated by activating and inhibitory surface receptors, the signaling of which decides, for example, the deployment of cytotoxic mechanisms, production of cytokines or proliferation. These NK cell receptors also include the NKR-P1 family, which contains several activating and inhibitory receptors in rodents, but consists of only one transmembrane protein - NKR-P1A in humans. Inhibitory receptors suppress NK cell activation when binding their ligands or appropriate antibodies, creating a system by which healthy and undamaged cells can defend themselves against NK-mediated lysis. However, this function is abused by a range of malignant tumors, such as breast cancer, prostate cancer, glioblastoma or various forms of B and T lymphocyte malignancies, which increase the expression of LLT1, a ligand for human NKR-P1A, and thus escaping destruction mediated by the immune system and NK cells. The role of NKR-P1A, also called CD161, is also implied in the pathogenesis of various mainly autoimmune diseases, such as rheumatoid arthritis, Crohn's disease, psoriasis or multiple sclerosis, where CD161 is involved within T lymphocytes, in which it evokes...

NK buňky tvoří důležitou součást imunitního systému, která umožňuje spojení mezi jeho vrozenou a adaptivní částí. Funkce tohoto buněčného typu je regulována pomocí povrchových aktivačních a inhibičních receptorů, jejichž signály rozhodují například o aktivaci cytotoxických mechanismů, produkci cytokinů nebo proliferaci. Mezi tyto NK buněčné receptory patří i rodina NKR-P1, která u hlodavců obsahuje několik aktivačních i inhibičních receptorů, ale u člověka ji tvoří jen jeden transmembránový protein NKR- P1A. Inhibiční receptory potlačují NK buněčnou aktivaci při navázání svých ligandů nebo příslušných protilátek, čímž vytvářejí systém, kterým se zdravé a nepoškozené buňky mohou bránit lyzi zprostředkované NK buňkami. Této funkce zneužívá celá škála maligních nádorových onemocnění, jako je například rakovina prsu, prostaty, glioblastom nebo různé formy malignit B a T lymfocytů, které zvyšují expresi LLT1, ligandu pro lidský NKR-P1A, čímž unikají destrukci zprostředkované imunitním systémem a NK buňkami. Role NKR-P1A, také nazývaného CD161, je implikována i v patogenezi různých, hlavně autoimunitních, onemocnění - jako je revmatoidní artritida, Crohnova choroba, lupénka nebo roztroušená skleróza, kde se CD161 zapojuje hlavně v rámci T lymfocytů, u nichž vyvolává typické znaky společné pro tuto populaci.