Vliv mezidruhového křížení na fenotyp: implikace pro evoluci homininů

Abstract

The interbreeding of anatomically modern humans with Neanderthals and Denisovans is a well-established evolutionary process of the Late Pleistocene. This thesis focuses on the phenotypic consequences of this admixture, specifically its morphological traces in the skeletal record and in the genome of contemporary populations. The aim is to critically evaluate to what extent the findings from the study of hybridization in living primates are transferable to the paleoanthropological context. The foundation is based on studies of living primates, particularly hybrid baboons with documented pedigrees. These studies show that hybridization is morphologically manifested primarily by developmental anomalies (supernumerary teeth, abnormal cranial sutures, and craniofacial asymmetry) and transgressive traits that exceed the range of variation of the parental populations. These traits arise from the disruption of coadapted developmental networks during the mixing of two distinct ontogenetic programs. In the paleoanthropological record, morphological traces of hybridization are documented in a number of Upper Paleolithic fossils, such as the individuals from Peștera cu Oase, Lagar Velho, or the Mladeč Caves. However, their interpretation is methodologically complicated by the absence of direct genetic data for...

Mezidruhové křížení anatomicky moderních lidí s neandertálci a denisovany patří k prokázaným evolučním procesům pozdního pleistocénu. Tato práce se zaměřuje na fenotypové důsledky tohoto mísení, konkrétně na jeho morfologické stopy v kosterním záznamu a v genomu současných populací. Cílem je kriticky zhodnotit, nakolik jsou poznatky ze studia hybridizace u žijících primátů přenositelné do paleoantropologického kontextu. Jako základ slouží studie na žijících primátech, zejména na hybridních paviánech se zdokumentovaným rodokmenem. Ty ukazují, že hybridizace se morfologicky projevuje především vývojovými anomáliemi (nadpočetnými zuby, abnormálními lebečními švy a kraniofaciální asymetrií) a transgresivními znaky překračujícími variační rozsah rodičovských populací. Tyto znaky vznikají narušením koadaptovaných vývojových sítí při smísení dvou odlišných ontogenetických programů. V paleoantropologickém záznamu jsou morfologické stopy hybridizace dokumentovány u řady svrchně paleolitických fosilií, jako jsou jedinci z Peștera cu Oase, Lagar Velho nebo Mladečských jeskyní. Jejich interpretace je však metodologicky komplikována absencí přímých genetických dat u většiny nálezů a nejistotou v definici rodičovských populací. Celogenomové asociační studie na současných jedincích pak ukazují, že archaické...