Predátoři schistosom a jejich mezihostitelů a jejich využití pro biologickou kontrolu

Abstract

The trematodes of the genus Schistosoma infect hundreds of millions of people every year, mainly in Sub-Saharan Africa. Parasites have a two-host life cycle dependent on freshwater and intermediate host snails. The definitive host becomes infected when in contact with water contaminated by the infectious parasite stages released from intermediate snails - cercariae. Like miracidia, which infect the intermediate snails, cercariae are zooplanktonic and thus part of aquatic food webs. Praziquantel is recommended for the treatment of infected people. However, the drug does not prevent reinfection. For prevention, the use of chemical molluscicides against intermediate snail hosts is recommended. Molluscicides can be toxic to other organisms as well, and they need to be regularly reapplied. Furthermore, in some settings, even the combination of molluscicides and treatment is not sufficient to break the transmission of schistosomiasis. A long-term and more environmentally friendly solution could be the biological control of schistosomes, for example, using natural predators of the intermediate host snails or of the free-living larvae of the parasite. This thesis aims to summarise current knowledge on confirmed predators of free-living schistosome parasite stages and their intermediate snail hosts.

Motolice rodu Schistosoma ročně nakazí stovky milionů lidí, zejména v Subsaharské Africe. Tito paraziti mají dvouhostitelský životní cyklus vázaný na vodu a vodní plže. K nákaze definitivního hostitele dochází při kontaktu s vodou kontaminovanou infekčními stádii vypouštěnými nakaženými plži - cerkáriemi. Cerkárie jsou, podobně jako miracidia, která infikují mezihostitelské plže, zooplanktoními larvami, a tudíž součástí potravních řetězců. K léčbě nakažených lidí se využívá Praziquantel, který však nezabrání reinfekci. Jako prevence se doporučuje snížení populace mezihostitelských plžů pomocí chemických moluskocidů. Ty ale představují nebezpečí i pro jiné organismy a je nutná jejich pravidelná reaplikace, navíc v některých oblastech není ani kombinace použití moluskocidů a léčby dostačující k přerušení přenosu schistosom. Dlouhodobější a k prostředí citlivější řešení by mohlo být využití biologické kontroly, například pomocí predátorů mezihostitelských plžů a infekčních larev parazita. Tato práce si klade za cíl sumarizovat současné poznatky o potvrzených predátorech volně žijících infekčních larev schistosom a jejich mezihostitelských plžů.