Rostlinné invaze v holocénu: šíření, populační dynamika a ekologické vlastnosti druhů

Abstract

The postglacial migrations of plants during the Holocene are commonly studied on large spatial scales using pollen analysis; less often are the dynamics of these migrations studied on the level of single localities and populations. Using two quantitative palynological methods - pollen accumulation rates (PAR) and the Landscape Reconstruction Algorithm (LRA), it is possible to reliably reconstruct the dynamics of populations on small spatial scales. PAR allows us to document the relative temporal developement of local abundances; it also allows us to reconstruct abundance in absolute values of biomass of the local vegetation using models calibrated on recent values. LRA allows us to reconstruct the relative vegetation composition on both large and small spatial scales. These methods allow us to study migrations through the context of invasion biology, which enables us to describe their mode of spatial dispersal, reconstruct the growth curves of the expanding populations, or, through the interpretation of population dynamics, determine the ecological processes which were taking place during the interaction of the migrating species with the recipient ecosystem. The study of the Holocene migrations can supply us with useful analogies for predictions of the dynamics of future species distribution range changes...

Holocenní postglaciální migrace rostlin jsou běžně s pomocí pylové analýzy zkoumány na velkých prostorových škálách, méně často je však sledována jejich dynamika na úrovni jednotlivých lokalit a populací. Pomocí dvou kvantitativních palynologických metod - pylových akumulačních rychlostí (PAR) a Landscape Reconstruction Algorithm (LRA) - lze věrohodně rekonstruovat dynamiku populací na jemných prostorových škálách. PAR umožňuje sledovat relativní vývoj lokálních abundancí v čase; též umožňuje rekonstrukci konkrétních hodnot biomasy lokální vegetace s využitím modelů kalibrovaných na recentních hodnotách. LRA umožňuje rekonstruovat relativní složení vegetace na velkých i malých prostorových škálách. Tyto metody umožňují migrace zkoumat v kontextu invazní biologie, tedy sledovat jejich způsoby šíření v prostoru, rekonstruovat růstové křivky expandujících populací, či následnou interpretací populačních dynamik určit ekologické procesy, ke kterým docházelo při interakci migrujícího druhu s recipientním ekosystémem. Studium holocenních migrací nám může poskytnou cenné analogie pro předpovědi dynamiky změn areálů rozšíření druhů spojených s recentní klimatickou změnou.