Europeizace veřejné sféry v kontextu migrační krize

Abstract

This dissertation investigates the Europeanization of the public sphere during the 2015- 2016 migration crisis, using the Czech Republic as a case study. Drawing on political claims analysis of televised debates, it examines how various actors articulated claims related to migration and European governance. The study focuses on three structural dimensions of the public sphere-politicization, participation, and institutional responsiveness-to develop a novel typology of public spheres. The migration crisis is approached as a turning point in recent Czech history, marking an acceleration of polarization, illiberal tendencies, and Euroscepticism. While migration and the EU emerged as highly politicized issues and public participation reached high levels of inclusion of various actors, institutional responsiveness proved insufficient. Crucially, as Czech government actors openly adopted a Eurosceptic stance, European Union elites failed to intervene discursively in national public debates. This lack of engagement created a representational vacuum that domestic civil society actors could only partially fill. Think tanks voiced the most Europeanized claims, yet their influence remained marginal due to low visibility and limited access to political debates. By combining a proceduralist account of...

Disertační práce zkoumá europeizaci veřejné sféry během migrační krize v letech 2015- 2016 v České republice. Prostřednictvím kvantitativní analýzy politických požadavků zjišťuje, jak různí aktéři artikulovali témata migrace a evropského vládnutí. Soustředí se na tři strukturální aspekty - politizaci, participaci a institucionální responzivitu - a rozvíjí novou typologii veřejných sfér. Migrační krizi práce interpretuje jako zlomový moment, který akceleroval polarizaci, růst neliberálních hnutí i stran a euroskepticismus. V roce 2015 došlo ke dvojí politizaci migrace i evropského vládnutí, na diskusi se podílelo široké spektrum exekutivních i veřejných aktérů, přesto diskuse zjevně vedla spíše ke korozi legitimity evropského vládnutí než k jejímu posílení. Práce argumentuje, že chybějícím elementem byla institucionální responzivita. Čeští vládní představitelé přijali otevřeně euroskeptický postoj, zatímco evropské elity se do národní veřejné debaty nezapojily, takže proevropské postoje neměly veřejné zastoupení. Občanská společnost - zejména think tanky - se snažila tuto mezeru vyplnit, ale jejich zastoupení bylo marginální. Práce propojuje klasické teorie deliberativní demokracie a performativní pojetí reprezentace. Zvláštní pozornost věnuje roli televize v hybridním mediálním systému a zejména...