Kvantitativní pohled na územní plánování v České republice

Abstract

Kvantitativní pohled na územní plánování v České republice Abstrakt Diplomová práce přináší kvantitativní pohled na územní plánování v České republice v období poznamenávaném přijetím nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.). Východiskem je zjištění, že česká odborná literatura se územnímu plánování věnuje převážně normativně, zatímco systematický empirický pohled na fungování systému v praxi dosud chybí. Práce si proto klade za cíl tuto mezeru alespoň částečně zaplnit a nabídnout datově podložený popis vybraných institutů územního plánování a vzorců chování jeho klíčových aktérů. Teoretická část práce zasazuje územní plánování do širšího kontextu jeho historického vývoje a teoretického uchopení. Na základě plánovacích teorií dvacátého století vymezuje klíčové aktéry - veřejnou správu, veřejnost a soudy - a následně podává pozitivně právní popis českého systému včetně jeho specifik daných historickým vývojem. Empirická část čerpá ze dvou hlavních zdrojů. Prvním jsou data z dotazníkových šetření Ústavu územního rozvoje doplněná o údaje z geoportálu územního plánování. Druhým je vlastní obsahová analýza padesáti rozhodnutí krajských soudů ve věci zrušení územních plánů z let 2023-2026, představující úplný soubor těchto rozhodnutí v databázi ISNSS. Práce zjišťuje, že pokrytí obcí platnou územně...

A Quantitative Perspective on Spatial Planning in the Czech Republic Abstract This thesis provides a quantitative perspective on spatial planning in the Czech Republic during a period marked by the adoption of the new Building Act (Act No. 283/2021 Coll.). The starting point is the observation that Czech legal scholarship addresses spatial planning predominantly from a normative standpoint, while a systematic empirical view of how the system operates in practice has been largely absent. The thesis therefore aims to partially fill this gap by offering a data-driven description of selected spatial planning instruments and the behavioural patterns of its key actors. The theoretical part situates spatial planning within the broader context of its historical development and theoretical conceptualisation. Drawing on twentieth-century planning theories, it identifies the key actors - public administration, the public, and the courts - and subsequently provides a doctrinal account of the Czech system, including its specificities shaped by historical evolution. The empirical part draws on two main sources. The first consists of data from the survey-based reports of the Institute for Spatial Development, supplemented by data from the spatial planning geoportal. The second is the author's own content analysis of fifty...