Svoboda projevu v univerzitním prostředí

Abstract

Svoboda projevu v univerzitním prostředí Práce obhajuje tezi, že svoboda projevu v univerzitním prostředí představuje svébytný právní fenomén s odlišitelným ústavním základem, specifickým okruhem nositelů a vlastním přezkumným rámcem, který nelze beze zbytku redukovat ani na obecnou svobodu projevu, ani na akademickou svobodu v jejím tradičním pojetí. Jako normativní východisko je přijat liberální model vědy, který zvýšenou ochranu projevu váže na jeho epistemickou funkci a profesní odpovědnost mluvčího - nikoli na obsah sdělení ani na identitu jeho nositele. Ústavní základ univerzitní svobody projevu je v českém právním řádu konstruován kombinací čl. 17 a čl. 15 odst. 2 LZPS. Čl. 15 odst. 2 přitom působí jako materiální korektiv rozšiřující ochranu na procesní fáze vědeckého poznání a zpřísňující test proporcionality pro obsahové zásahy do vědeckého bádání. Jakýkoli zásah veřejné moci je podmíněn zásadou legální licence dle čl. 2 odst. 2 LZPS jako předběžnou podmínkou přípustnosti. Akademický projev je vymezen jako funkční kategorie prostřednictvím dvou materiálních kritérií: metodologické integrity a poznávacího účelu. K jeho identifikaci v konkrétním případě práce navrhuje modifikovaný dvoufázový test akademického prvku odvozený z tříkrokového testu ESLP, který předchází vlastnímu...

Freedom of Expression in the University Environment This thesis argues that freedom of expression in the university environment constitutes a distinct legal phenomenon with an identifiable constitutional foundation, a specific circle of rights-holders, and its own review framework - one that cannot be fully reduced either to general freedom of expression or to academic freedom in its traditional conception. The normative point of departure is the liberal science script, which ties enhanced protection of expression to its epistemic function and the professional responsibility of the speaker, rather than to the content of the message or the identity of its bearer. The constitutional basis of university freedom of expression in Czech law is constructed through the combined operation of Article 17 and Article 15(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. Article 15(2) functions as a substantive corrective, extending protection to the procedural phases of scientific inquiry and intensifying the proportionality test for content-based interferences with academic research. Any interference by public authority is subject to the principle of legal licence under Article 2(2) of the Charter as a threshold condition of admissibility. Academic expression is defined as a functional category through...