Semantic eco-morphology of the human face: a special focus on sexual dimorphism

Abstract

As the primary semantic organ, the human face is the most prominent visual feature of the body. Evidence from phenotypic variability and genetics suggests that faces evolved specifically to facilitate various semantic functions. The information conveyed by facial features can be divided into two categories: quality signals and identity signals. Despite decades of effort to isolate specific traits that advertise particular information, such as individual quality, results remain inconsistent. Given the unique nature of face processing - holistic perception, it is unlikely that such discrete traits will ever be isolated. Instead, most facial signals appear to be multicomponent and context-dependent. Sexual dimorphism accounts for a significant portion of the variability in human faces. It is predominantly manifested in shape differences, as well as skin color differences. Sexual dimorphism has received much attention with regard to quality assessment or good genes signaling. Femininity has been shown as a good predictor of female attractiveness; however, facial masculinity had either a positive, neutral, or even negative effect on perceived attractiveness. The evidence for masculinity being a quality signal is inconsistent. Skin color is primarily determined by three main pigments: hemoglobin,...

Jako primární sémantický orgán je lidská tvář vizuálně nejvýraznější částí těla. Variabilita obličejových rysů a její genetické pozadí naznačují, že tváře jsou uzpůsobené pro různé sémantické funkce. Informace sdílené prostřednictvím obličejových rysů lze rozdělit do dvou kategorií: signály kvality a signály identity. Navzdory desetiletím snah izolovat specifické rysy které signalizují určité informace, jako například individuální kvalitu, jsou výsledky nekonzistentní. Vzhledem k jedinečnosti procesu percepce tváře - holistickému vnímání - je nepravděpodobné, že budou takové diskrétní rysy někdy izolovány. Místo toho se zdá, že většina signálů obličeje se skládá z více komponent a závisí na kontextu. Pohlavní dimorfismus představuje významnou část variability lidských tváří. Projevuje se především v morfologii a také v rozdílech barvy pokožky. Pohlavnímu dimorfismu byla věnována velká pozornost v souvislosti s percepcí kvality nebo signalizací dobrých genů. Feminita většinou dobře predikuje ženskou atraktivitu; avšak maskulinita obličeje měla buď pozitivní, neutrální, nebo dokonce negativní efekt na vnímanou atraktivitu. Asociace maskulinity a mužské atraktivity tak zůstává nevyjasněná. Barva pokožky je primárně určována třemi hlavními pigmenty: hemoglobinem, karotenoidy a melaninem. Většina lidské...