Od universální křesťanské říše k protonárodnímu společenství: Proměny pojetí římské identity v byzantské literatuře mezi 11. a 13. stoletím

Abstract

The Byzantine Empire underwent in the period from the end of the 11th to the beginning of the 13th century a fundamental transformation of its political position as a result of the Seljuk conquest of Asia Minor, the rise of Italian merchant republics in the eastern Mediterranean and the Crusades, which culminated in the conquest of Constantinople and the establishment of the Latin Empire. As a result of this development and also the structural reforms carried out by the emperors of the Komnenian dynasty, there were also changes in the position of the Byzantine élite, especially the Constantinople bureaucratical class, which was subsequently reflected in a shift in the reflection of their own identity. This transformation is reflected in historical texts, especially of a literary nature, whose authors came primarily from the class of educated bureaucrats. Based on the analysis of selected sources, both literary and epistolary, the work outlines the gradual transformation of the idea of what it means to be a Roman, and comes to the conclusion that if it was previously possible to become a Roman, now a person could only be born Roman. The identification of Romans and Hellenes combined the rehabilitation of the legacy of ancient Greece and the view of Byzantine society as a proto-national community.

Byzantská říše prošla v období od konce 11. do počátku 13. století v důsledku seldžuckého záboru Malé Asie, nástupu italských kupeckých republik ve východním Středomoří a křížových výprav, které vyvrcholily dobytím Konstantinopole a ustavením latinského císařství, prošla zásadní proměnou svého politického postavení. V důsledku tohoto vývoje a také strukturálních reforem prováděných císaři z komnénovské dynastie došlo také ke změnám postavení byzantské elity, zvláště konstantinopolské úřednické vrstvy, jež se následně projevilo posunem v reflexi jejich vlastní identity. Tuto transformaci odrážejí dobové texty, a to především literární povahy, jejichž autoři pocházeli prioritně z vrstvy vzdělaných byrokratů. Práce nastiňuje na základě analýzy vybraných pramenů, literární i listinné povahy, postupnou proměnu představy, co znamená být Římanem, a dospívá k závěru, že pokud bylo dříve možné se Římanem stát, nyní se mohl člověk pouze narodit. Ztotožnění Římanů a Helénů spojilo rehabilitaci odkazu antického Řecka a pohled na byzantskou společnost jako na protonárodní společenství.