Vnímání wellbeingu a životních aspirací dětí v České republice

Abstract

This thesis examines the mechanisms that shape children's wellbeing and life aspirations in the Czech Republic, with a focus on comparing family environments and institutional care. Through secondary analysis of quantitative data (N=880 children, including 112 from children's homes), we test seven hypotheses divided into three research areas. The first area verifies the validity of Bourdieu's theory of capital in the context of substitute care. We found that children from children's homes show significantly lower educational aspirations (62% vs. 79% in families) and identified the paradox of "institutional optimism" - high ambitions in the absence of tools to fulfill them. In the area of social relationships, we discovered polarization: most children in institutions create excellent friendships, but 7% face total isolation. The second area analyzes determinants of wellbeing in the family microsystem. We empirically confirmed Možný's paradox: the quality of relationships (family climate) is almost four times stronger predictor of wellbeing than family structure. Analysis of leisure time revealed that the benefit comes from diversity of activities, not physical activity alone. The third area confronts children's and parents' perspectives. We confirmed systematic parental optimism (parents...

Tato diplomová práce zkoumá mechanismy, které formují wellbeing a životní aspirace dětí v České republice, se zaměřením na srovnání rodinného prostředí a ústavní péče. Prostřednictvím sekundární analýzy kvantitativních dat (N=880 dětí, z toho 112 z dětských domovů) testujeme sedm hypotéz rozdělených do tří výzkumných oblastí. První oblast ověřuje platnost Bourdieuho teorie kapitálů v kontextu náhradní péče. Zjistili jsme, že děti z dětských domovů vykazují signifikantně nižší vzdělanostní aspirace (62 % vs. 79 % v rodinách) a identifikovali jsme paradox "institucionálního optimismu" - vysoké ambice při absenci nástrojů k jejich naplnění. V oblasti sociálních vztahů jsme objevili polarizaci: většina dětí v ústavech vytváří excelentní přátelství, ale 7 % čelí totální izolaci. Druhá oblast analyzuje determinanty wellbeingu v rodinném mikrosystému. Empiricky jsme potvrdili Možného paradox: kvalita vztahů (rodinné klima) je téměř čtyřikrát silnějším prediktorem wellbeingu než struktura rodiny. Analýza trávení volného času odhalila, že benefit přináší až pestrost aktivit, nikoliv samotná fyzická aktivita. Třetí oblast konfrontuje perspektivu dětí a rodičů. Potvrdili jsme systematický rodičovský optimismus (rodiče nadhodnocují wellbeing dětí o 5,4 bodu) a vyvrátili jsme genderový stereotyp - otcové jsou v...