Clusività e percezione pragmatica in italiano: uno studio sul contrasto fra "si canta" e "(noi) cantiamo"

Abstract

This bachelor's thesis investigates the issue of 'clusivity' in Italian, more precisely the pragmatic interpretation of the forms si canta and (noi) cantiamo. It starts from Gaetano Berruto's assertion (Sociolinguistica dell'italiano contemporaneo, 2017) that there is a semantic-pragmatic difference between the two constructions: the form si canta would be perceived as inclusive, while the form (noi) cantiamo would tend to have an exclusive value. The aim of the work is to verify whether and how Tuscan speakers perceive this difference and whether the issue can be demonstrated both in the light of authentic linguistic data and through the insights of native speakers. From a methodological point of view, the research is based on a questionnaire study among native Tuscan speakers and on the analysis of linguistic material taken from film dialogues, literature and jokes. The empirical part integrates the results of all these approaches and provides an overall picture of the phenomenon. The results of the thesis contribute to a better understanding of the pragmatic implications of first-person plural constructions and show the extent to which their inclusive or exclusive interpretation is perceived depending on the province, level of education, age and linguistic style of the speakers.

Tato bakalářská práce se zabývá otázkou tzv. klusivity v italštině, konkrétně pragmatickým výkladem forem si canta a (noi) cantiamo. Vychází z tvrzení Gaetana Berruta (Sociolinguistica dell'italiano contemporaneo, 2017), podle kterého existuje mezi těmito dvěma konstrukcemi sémanticko-pragmatický rozdíl: forma si canta by byla vnímána jako inkluzivní, zatímco forma (noi) cantiamo by měla tendenci mít exkluzivní význam. Cílem práce je ověřit, zda a jakým způsobem toskánští mluvčí vnímají tento rozdíl a zda lze tuto otázku prokázat jak na základě autentických jazykových údajů, tak i na základě intuice rodilých mluvčích. Z metodologického hlediska je výzkum založen na studii pomocí dotazníku mezi rodilými toskánskými mluvčími a na analýze jazykového materiálu z filmových dialogů, literatury a vtipů. Empirická část doplňuje výsledky všech těchto přístupů a poskytuje ucelený obraz tohoto jevu. Výsledky práce přispívají k lepšímu pochopení pragmatických implikací konstrukcí v první osobě množného čísla a ukazují, do jaké míry je jejich inkluzivní nebo exkluzivní interpretace vnímána v závislosti na provincii, úrovni vzdělání, věku a jazykovém stylu mluvčích.